V Nitre vznikne integračné centrum pre ekonomických migrantov Mesto sa zaviazalo, že poskytne 24-tisíc eur.
https://mynitra.sme.sk/c/22008507/v-nitre-vznikne-integracne-centrum-pre-ekonomickych-migrantov.html
kratene
Evropský parlament 12. prosince odsouhlasil Závěry a doporučení Zvláštního výboru pro terorismus. Tento text není ani tak zajímavý tím, na čem se Evropský parlament dohodl a co doporučil Evropské radě a Komisi, ale hlavně tím, co již uznal za dané skutečnosti a co to znamená pro argumenty tzv. vítačů.
První formulace, u které může čtenář zpozornět, je tato: “Hrozba terorismu v posledních letech vzrostla a rychle se vyvíjí; teroristické útoky nás všechny hluboce zasahují a vyžádaly si život a zranění mnoha nevinných lidí.” Zde Evropský parlament uznává, že terorismus není jen okrajovou záležitostí “několika vyšinutých individuí”, nýbrž něčím, co společnosti v Evropě hluboce zasahuje.
Dalším uznáním je toto: “EU a členské státy dosáhly v potírání těchto hrozeb určitého pokroku, dochází k němu však spíše pod tlakem událostí než prostřednictvím iniciativních opatření, a jeho míra není ve všech členských státech stejná.” Jinými slovy, europarlament uznává, že reakce na terorismus nebyla ideální, nebyla plánovaná, státy i EU nebyly připraveny a také, že některé státy zřejmě nedělaly v tomto ohledu dostatek.
Další “uznání chyby”, jak se dá text vykládat, se nachází v této formulaci: “Národní bezpečnost je sice podle ustanovení čl. 4 odst. 2 SEU a článku 73 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen SFEU) výlučnou odpovědností členských států, ale podle čl. 4 odst. 3 a článku 42 SFEU si Unie a členské státy navzájem pomáhají při plnění úkolů vyplývajících ze Smluv; národní bezpečnost je stále více závislá na svém širším evropském rozměru; národní bezpečnost není definována v žádném právním aktu EU, a ponechává tak členským státům velký prostor pro uvážení.” Tato formulace nejmenuje žádné státy, co se z ní ale dá odvodit, je, že tento “velký prostor pro uvážení” a neexistence definice národní bezpečnosti může vést k ohrožení států EU jinými státy kvůli jejich “uvážení”. Které státy to jsou, je necháno na úvaze čtenáře.
I v této pasáži si EU sype popel na hlavu: “Komise ve svém komplexním hodnocení bezpečnostní politiky EU zmínila, že jedním z problémů bezpečnostní unie je neúplnost provádění.”
Europarlament také uznává, že nejnebezpečnějším nepřítelem na poli terorismu je Dá’iš nebo al-Káida: “V posledních letech se členské státy EU staly terčem rozsáhlých teroristických útoků; útoky, které si vyžádaly nejvíce životů, byly spáchány nebo inspirovány džihádistickými skupinami, jako je Dá’iš nebo al-Káida. Zpráva Europolu o stavu a vývoji terorismu v EU (TESAT) za rok 2018 jasně uvádí, že žádná z hlášených aktivit v žádné teroristické kategorii nebyla tak smrtící a neměla takový dopad na společnost jako celek jako akce spáchané džihádistickými teroristy.”
Ovšem nezapomíná ani na své staré nepřátele: “Nebezpečný nepřestává být ani levicový, pravicový, etnicko-nacionalistický násilný extremismus, jehož cílem je svrhnout v EU za neoprávněného použití síly demokratické hodnoty a systém právního státu.” Zde by se slušelo se europarlamentu zeptat, co je to onen “levicový, pravicový, etnicko-nacionalistický násilný extremismus”, neboť tato definice je tak široká, že pokud by se napsalo pouze extremismus, význam by byl stejný.
A je zde i oficiální varování, že islámští radikálové se nyní soustředí na teroristické akce v Evropě: “Tisíce občanů narozených nebo žijících v Evropě se připojily k tzv. Islámskému státu v teroristických činnostech v Sýrii a v Iráku, ale po vojenské porážce Islámského státu na jeho území, v jejímž důsledku se snížil počet osob cestujících do Sýrie a Iráku s teroristickými úmysly, se strategie změnila a spočívá nyní v podněcování džihádistů a spících buněk v EU k provádění útoků ve svých domovských zemích nebo zemích pobytu.”
I děti a ženy přicházející z oblasti jsou podle europarlamentu rizikem: “Návrat zahraničních teroristických bojovníků a jejich rodin představuje vážnou hrozbu z hlediska bezpečnosti a radikalizace, což platí zejména pro děti a ženy navrátilců, kteří představují zvláštní problém, protože mohou být jak oběťmi, tak potenciálními pachateli zároveň. Někteří z těchto navrátilců byli předmětem dlouhodobé ideologické indoktrinace a mají za sebou vojenský výcvik v používání zbraní a výbušnin, různých krytí, útoků a bojových taktik a v některých případech navázali styky s dalšími teroristy, případně bývalými zahraničními bojovníky, s nimiž udržují spojení v rámci nadnárodní sítě.
“Mezi pachateli teroristických útoků v EU bývají zhusta státní příslušníci EU, často migranti druhé nebo třetí generace, kteří vyrostli v členských státech, proti kterým byl namířen jejich útok, ale právě tak i cizinci, kteří v některých případech pobývali v cílovém členském státě patrně dosti dlouhou dobu,” uznává europarlament problém s dětmi přistěhovalců.
Další kapitulací nad agendou těch, kdo chtějí do Evropy dostat více migrantů a mít otevřené hranice, může být tato věta: “Naše otevřené společnosti a otevřené hranice jsou zranitelné a používají je teroristické skupiny. Teroristé přišli do evropských zemí po trasách migrantů a žadatelů o azyl a zneužívají svobody pohybu po Evropě. Existují zdokumentované případy, kdy se oběti těžkých zločinů, které spáchali teroristé tzv. Islámského státu na území Sýrie nebo Iráku, přestože se domnívaly, že jsou v bezpečí, znovu setkaly se svými mučiteli na půdě EU, kteří stejně jako ony žádali o ochranu.”
“Některé čtvrtě s nízkými příjmy v evropských městech čelí masové nezaměstnanosti a systematickému rozkladu vlády zákona, což vytváří živnou půdu pro náboženský extremismus a terorismus,” je potvrzením existence tzv. no-go zón.
Text obsahuje i čísla: “Podle odhadů Europolu bylo v EU v roce 2018 přibližně 30 tisíc radikalizovaných džihádistů.”
Political Ponerology 