kratene
Rok 1989 se zdaleka netýkal jen východní Evropy. O tom hlavním se totiž rozhodovalo na Západě. Důkazem budiž třeba smutný osud muže, který měl sice velkou moc, ale ke své škodě také svědomí…
V pondělí 19. října 1987 došlo po roce 1929 k druhému největšímu burzovnímu kolapsu v historii a řešilo se, co dál. Tohle byla situace výhodná pro obě strany, která se přímo nabízela. Komunisti, estébáci a všechny rozhodující kádry minulého režimu se upozadí, rozjedou byznysy, aniž by byli vidět (kdo jiný by měl taky v té době peníze?), a otevřou český trh západním korporacím; a tam, kde to jde, si nechají podíly. Tomu říkám plán!
Alfred Herrhausen byl v onom památném roce 1989 nejvlivnějším evropským bankéřem – mocným šéfem Deutsche Bank a členem řídicího výboru skupiny Bilderberg. O Bilderbergu se ještě před deseti lety ve velkých médiích vůbec nepsalo – pravdu o mezinárodní soukromé lóži nejvlivnějších (nad)lidí z bank, korporací a politiky, která svým pánům z řad nadnárodní oligarchie pomáhá “řídit svět” a prosazovat jejich zájmy, a jejích neveřejných ročních dýcháncích, kde se dohadují, jak to se světem budou koulet v dalším roce, zveřejňovali ale například původem litevský investigativec Daniel Estulin nebo Američan Jim Tucker. S tím, jak informací přibývalo, musela v posledních letech změnit taktiku i mainstreamová média, která přestala existenci skupiny Bilderberg popírat, ale začala ji bagatelizovat jako přátelský dýchánek plný zajímavých přednášek.
Jeden z nejstřeženějších mužů Německa byl odstraněn velice sofistikovaně. Nepomohla mu ani početná ochranka, ani panceřované auto. Foto Alfred Herrhausen Gesselschaft
Aby toho nebylo málo, patřil bankéř Alfred Herrhausen též mezi nejbližší poradce kancléře Helmuta Kohla, který se angažoval ve znovusjednocení Německa. Onoho osudového rána 30. listopadu 1989, zatímco se lid východní Evropy od Prahy po Budapešť probouzel do dalšího projasněného dne, nad kterým se vznášela radost z pádu komunismu, nastoupil pan Herrhausen přesně v 8.30 před svým bytem do služebního vozu. Jeho pancéřovaný Mercedes si to poté zamířil z lázeňského města Bad Homburg do 20 minut vzdáleného Frankfurtu nad Mohanem. Do kanceláře už ale nedojel.
Muž jeho postavení chodil samozřejmě všude s ochrankou. A nejen to. Nosil dokonce neprůstřelnou vestu a jeho kolona čítala vždy tři vozy – v prvním a posledním jezdili bodyguardi. Suma sumárum, patřil mezi vůbec nejstřeženější lidi v Německu.
Jeho poslední cesta však netrvala dlouho. V 8.34 otřásla luxusním předměstím Frankfurtu, kudy konvoj projížděl, obrovská exploze. Sedmikilová nálož, odjištěná s přesností setiny vteřiny, zasáhla pouze bankéřův vůz. Bombu, ukrytou na zaparkovaném kole u silnice, aktivovala nainstalovaná světelná závora po průjezdu bankéřova vozu tak, že explodovala přímo na nejzranitelnějším místě – u dveří, kde Herrhausen seděl. Aby se toto mohlo povést, muselo být první auto odvoláno na chvíli dozadu, jinak by vybouchlo to. Kdo měl takovou moc, aby dokázal “uklidit” ochranku stranou?
Pachatelé této vraždy nebyli nikdy dopadeni, ale těžko to lze německé policii vyčítat. Způsob provedení atentátu je tak sofistikovaný, že je evidentní, že za tímto činem nestáli žádní amatéři. Jediný, kdo je v souvislosti s vraždou coby pachatel zmiňován, je teroristická organizace RAF (Red Army Fraction), ale nepůsobí to vůbec věrohodně. Podobně jako třeba tvrzení, že al-Káida dokázala unést letadla v USA, létat si s nimi nerušeně v nejstřeženějším leteckém prostoru světa a následně se dvěma z nich zbořit tři mrakodrapy. Tohle vypadá při vší úctě na profesionálnější “džob”. Tajné služby nebo armáda by o tom mohly něco vědět.
Co důležitého řekl Alfred Herrhausen v rozhovoru pro Wall Street Journal pár dní před svou smrtí? Proč se dostal do střetu s mocnými anglo-americkými kruhy? Co udělal po Herrhausenově smrti německý kancléř Helmut Kohl, jehož byl Herrhausen hlavním poradcem? Kdo další protestoval proti globálnímu lichvářskému systému, a tak musel zemřít? Celý článek si můžete přečíst v tištěné či digitální verzi č. 12/2018.
Political Ponerology 