kratene
To, o co se snažil Napoleon docílit silou zbraní, dokázal Emmanuel Macron pomocí diplomacie a politického vydírání. S penězi Evropské unie teď nakládá Paříž a němečtí daňoví poplatníci budou platit francouzské dluhy a sociální programy. Vítězství Emmanuela Macrona nad Angelou Merkelovou v otázce “koronabondů” bude mít pro Německo a těch mála členských zemí EU, které si ještě zachovávají poněkud zdravou rozpočtovou politiku, přibližně stejné následky jako 1. světová válka.
Zdálo by se, že francouzská vlajka nevlaje nad Braniborskou bránou, Německo však bude fakticky platit Francii a jejím spojencům takové reparace, že situace připomíná právě porážku v opravdové válce. Je ostatně třeba patřičně ocenit evropské politiky, protože na veřejnosti to všechno vypadá zcela důstojně. Pod záminkou boje s koronavirem přistoupila Angela Merkelová (po mnohaletém zuřivém odporu) na vydání takzvaných “koronabondů” – dluhopisů, k nimž se zavazuje EU jako celek (a fakticky Německo a jiné země s více méně stabilní ekonomikou), utrácet peníze ale budou Francie, Itálie, Španělsko a jiné země mající svéráznou představu o rozpočtové kázni. Objem první tranše “koronabondů” je 500 miliard eur. Jak zdůrazňuje BBC, “francouzský prezident Emmanuel Macron a německá kancléřka Angela Merkelová se dohodli na tom, že prostředky se mají poskytovat v podobě grantů”.
V překladu z byrokratického jazyka do drsné hospodářské reality to znamená, že Němci, Holanďané, Švédové a Rakušané si budou brát půjčky a splácet je, a peníze dostanou jako bezplatnou pomoc země “evropského jihu”, které úspěšně zlomily odpor “železné Angely” – pravděpodobně pod hrozbou toho, že v případě, že tyto peníze (zdarma!) nedostanou, bude eurozóna prostě zničena. Nelze vyloučit, že právě na tuto hrozbu narážel Emmanuel Macron, když po kapitulaci německé kancléřky prohlásil, že těch 500 miliard eur je jakýmsi krokem (snad prvním krokem), “který má eurozóna udělat, aby zůstala jednotná”.
Political Ponerology 