Celú reláciu nemeckej komičky (Carolin Kebekus) na spôsob tupej zábavy tódovej, vácvalovej, kovačič alebo smetana nájdete (možno) na odkaze tu. Je to však zabitý čas, to podstatné ste videli v tomto krátkom šote.
Ve videu z odkazu je to v cca 6.53 min:
Zdroj:
Urobil som trochu spomalené video, najlepší je ten “cvak”, pripomenulo mi to Divadlo Járy Cimermana: “Děti něvjedeli co je datel, ale kulomet poznali naprosto bezpečne.”
A že “sú” na oboch koncoch sveta:
Jedno krídlo z alternatívy sa už chveje.
$(function(){
swfobject.embedSWF.apply(null, [“http://vimeo.com/moogaloop.swf?clip_id=429733332&show_title=0&show_byline=0&show_portrait=0″,”vimeo_5XeJez9C”,”425″,”344″,”9.0.0″,null,{“allowScriptAccess”:”always”,”allowfullscreen”:”1″},”wmode=transparent”,{“style”:”display:block;margin-left:auto;margin-right:auto”}]);
});
Čo na to poviem ja, aka afinabul?
Úvod do strategie tichých zbraní
Tvůrci tichých zbraní od nich očekávají prakticky totéž, co se očekává od zbraní konvenčních. Rozdíl je pouze ve způsobu funkce. Tichá zbraň nestřílí kulky, ale navozuje společenské situace. Hnací silou tu není explozivní chemická reakce, ale zpracování dat. Místo zrnek střelného prachu jsou tu bity informací. Nestřílí se z palných zbraní, ale z počítačů a místo střelců jsou tu programátoři a operátoři, řídící se namísto příkazů generálů povely bankovních magnátů. Tichá zbraň není slyšet rachotem výstřelů, nezpůsobuje viditelná zranění a vlastně ani nijak viditelně nezasahuje do denního zaběhlého rytmu života jednotlivců.
A přesto taková zbraň působí charakteristický “hluk”, zraňuje fyzicky a psychicky a zasahuje do každodenního života společnosti. Charakteristické projevy činnosti tiché zbraně ovšem může pozorovat pouze zasvěcený pozorovatel, který ví, kde a jak má hledat příznaky “střelby”. Nejširší veřejnost tuto zbraň není schopna vnímat a tudíž není ani ochotna věřit, že je působením tiché zbraně atakována a její pomocí podrobována. Veřejnost snad jen instinktivně cítí, že něco není v pořádku, ale není schopna racionálně zformulovat a vysvětlit, v čem je vlastně problém. Nikdo tedy neví, proč a jak volat o pomoc, neví jak se sjednotit s ostatními a spojit své síly v boji proti … komu vlastně?
Na neustálé působení tichých zbraní – jedné po druhé – si veřejnost je schopna zvyknout a chápat je jako běžnou součást každodenního života. Protože je vlastně nevnímají, tak lidé tiché zbraně nevědomky tolerují a nechají je působit na své životy.
Political Ponerology 