Protektorát

Tragické březnové dny 1939:

Obsazení zbytků našeho státu předcházelo v noci ze 14. na 15. března jednání prezidenta pomnichovské Česko-Slovenské republiky JUDr. Emila Háchy s nacistickými špičkami v Berlíně, na kterém pod nátlakem podepsal souhlas se zřízením Protektorátu. 15. března 1939 německý wehrmacht obsadil okleštěné Čechy a Moravu, území, které zbylo z Československa po obsazení pohraničních oblastí (jak Němci říkají Sudet) 1.10.1938. V té době již byla obsazena také část českého Těšínska fašistickým Polskem (2. 10. 1938). V předvečer okupace, 14. března 1939, došlo k vyhlášení Slovenského státu. Odtržené Slovensko bylo ještě téhož dne (14. března 1939) napadeno fašistickým Maďarskem, které obsadilo část východního Slovenska a postupně také celou Podkarpatskou Rus. Fašistické Polsko navíc Slovensku odervalo část severního Slovenska (již 25. listopadu 1938). Ještě 15. března 1939 přijel v čele své armády na Pražský hrad Adolf Hitler, kterého mnozí čeští Němci vítali v pražských ulicích zdviženou pravicí. Věřím, že Čechů mezi nimi mnoho nebylo, a ti kteří byli, si nezaslouží, abychom je tak nazývali. Následující den, 16. března 1939, byl dekretem Adolfa Hitlera zřízen Protektorát Böhmen und Mähren. Faktické moci se ujal říšský protektor Konstantin von Neurath. Tolik strohý popis událostí.

A zde se zastavme a zamysleme!

Je nutné si uvědomit, že březnové události roku 1939 byly již pouhým logickým završením zrady spáchané na naší zemi v Mnichově 29. září 1938. Zde došlo k faktickému předání Československa jeho „spojenci“, Anglií a Francií, do rukou nacistů. Rozbitím Československa a okupací české kotliny dosáhlo nacistické Německo všech předpokladů potřebných k zahájení druhé světové války. S opevněnou zbrojovkou v srdci Evropy by to prostě nešlo. Byly to jen slabost a obavy z války, které spojence dovedly k rozhodnutí zradit? Nebo šlo spíše o plánovaný kalkul, že Německo zaútočí na SSSR a západ se tak zbaví nepohodlného východního obra? SSSR, který se pod Stalinovým vedením změnil v nebezpečného konkurenta kolektivního západu, podrývajícího svými úspěchy a spravedlivějším uspořádáním společenských a sociálních vztahů základy kapitalistické západní společnosti? Odpověď ponechám na vašem posouzení. Každopádně je realitou, že Kovárna Evropy, jak se tehdy Čechám říkalo, mu pomohla ve vyzbrojení jeho „neporazitelné“ armády. Pro český národ, a myslím, že i pro velkou část prostého slovenského národa, byly březnové dny roku 1939 pokračováním národní tragédie započaté v Mnichově.

Co následovalo? Studentské demonstrace za svobodu a demokracii vrcholící 17. listopadu 1939, zavření VŠ, poprava studentských vůdců, postupné rozbití několika vln domácího odboje, popravy, koncentráky, stanné právo, Lidice, Ležáky, SNP, bitva o Dukelský průsmyk, Ostravsko-Opavská operace Rudé armády a 1. čs armádního sboru, Pražské květnové povstání, až k úplnému osvobození Prahy Rudou armádou. Pochopitelně bylo toho mnohem víc, než jsem schopen vyjmenovat v těchto řádcích. Příběhy bázně, zrady, malosti, ale také příběhy nezlomnosti, hrdinství a nezměrné obětavosti. Prostě příběhy jednotlivců, jejich povah a charakterů.

Co jsem zjistil, když jsem pátral po přesném číslu obětí v průběhu okupace naší vlasti nacistickým Německem? Nebudete tomu věřit, ale pod heslem okupace mi vyhledávač nabídl záplavu odkazů na rok 1968. Tomu říkám nestydaté překrucování historie. Až na čtvrté stránce mi vyhledávač našel první odkaz, který souvisel s fašistickou okupací 1939 -1945. Smutné, ale symptomatické pro dnešní dobu. Všude přítomná propaganda překročila únosné meze a stala se urážkou inteligence všech samostatně myslících lidí.

No dobrá, pojďme tedy udělat srovnání, řekl jsem si. Pouze strohá fakta, která nemohou popřít ani ortodoxní příznivci demokratického západu. Třeba to někoho trkne. Třeba si alespoň někdo všimne do očí bijícího nepoměru mezi srovnávanými událostmi.

Historici zpřesnili počet obětí, které si vyžádala okupace Československa vojsky států Varšavské smlouvy v čele se SSSR v roce 1968. Podle aktuálních čísel zemřelo do konce roku 1968 137 Čechů a Slováků. Kolik z nich bylo skutečně úmyslně zabito vojáky Varšavské smlouvy, je otázkou.

Zdroj: https://eurozpravy.cz/domaci/zivot/198435-historici-zpresnili-pocet-obeti-okupace-1968/

„Protektorát trval 6 let, 1 měsíc a 19 dní. Během této doby v důsledku nacistické okupace zahynulo podle posledního bádání historiků Vojenského ústředního archívu v Praze přibližně 343 tisíc osob“:

https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/specialy/nemecka-okupace-vyhlaseni-protektoratu

• Popravení: minimálně 8 237 „úředně“ popravených osob. Skutečný stav je pravděpodobně vyšší, o některých se záznamy nedochovaly (např. veřejné popravy na konci války apod., skutečné číslo může činit kolem 10 000 osob)

• Oběti koncentračních táborů: jedná se o přibližně 20 000 osob

• Oběti z řad partyzánů: kolem 500 osob

• Oběti z řad nuceně nasazených: minimálně 3 461 ověřených případů, skutečný počet je vyšší

• Padlí a zavraždění v Květnovém povstání českého lidu: přes 8 000 osob

• Oběti z řad antifašistů v pohraničí: minimálně 1 000 osob

• Oběti z řad českého a polského obyvatelstva na Těšínsku: asi 2 000 osob

• Oběti “konečného řešení židovské otázky”: zhruba 73 000 osob

• Romské oběti – zhruba 6 000 osob, číslo je patrně vyšší

Strohá čísla jasně dokazují, že se nám tu někdo snaží vyzdvihnout a zdramatizovat rok 1968 a naopak popřít tragédii let 1939 – 1945. Ba přímo zaměnit jejich význam a dopady na oba naše národy. Slovo O K U P A C E má být v naší paměti spojeno se vstupem armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 na naše území. Na vpád nacistů do naší země v březnu 1939, a jejich následné šestileté řádění, máme zapomenout. Kdo tak moc stojí o to, aby se tak stalo, že všechny televize, včetně ČT, rádia, internet, noviny, učebnice… svorně přepisují historii? Někdo hodně silný a vlivný, to je jasné. Jisté zájmové skupiny v EU, v Německu, ale bohužel také jejich poskoci u nás doma.

Počet Rudoarmějců padlých při osvobozování Československa dosáhl 138 tis. Vysoká cena! A jak jsme se jim odvděčili? Co jsme udělali pro matky synů, kteří položili svoje životy při osvobozování naší vlasti? Dopustili jsme odstranění pomníku generála Koněva! Denně připouštíme ruso-fóbii našich masmédií, našich „elit“, představitelů našeho státu. A co je nejhorší, často této hloupé propagandě podlehnou i obyčejní Honzové, Pepíci, Frantové… To je hanba! Byl to památník i všem prostým Rudoarmějcům, kteří ztratili své životy za naši svobodu. Jako bychom v naší minulosti neměli tisíce příkladů, že vrchnosti se nedá věřit. Dnes se nosí jen oslavy amerických vojáků, kteří osvobodili Plzeň. Nechci to nijak znevažovat, škoda je každého zmařeného života, ale počty padlých Američanů jsou přece jenom úplně jinde – 116 obětí. Jejich příspěvek k naší svobodě je proto podstatně menší než ten Sovětský, to prostě nelze popřít. Navíc dodnes není věrohodně historicky vysvětleno opakované bombardování Prahy a Plzně se zjevným úmyslem zničit průmyslová srdce Škodovku a ČKD. Výsledek? Tisíce mrtvých českých civilistů pár týdnů před koncem války. Vše dokresluje skandální výrok opěvovaného osvoboditele gen. Pattona: „Good job“, který pronesl po náletu na Plzeň. A o tom, že u nás padlo při osvobozování například také 33 tis. Rumunů, už se nedozvíte téměř nikde a nikdo jim za to žádná poděkování neorganizuje.

Zdroj: https://www.fronta.cz/dotaz/pocty-padlych-na-uzemi-csr

A co dnešek? Jak se nám žije? Podivná Reminiscence s rokem 1939. Nežijeme znovu v Protektorátu? Zavřené školy, zavřená divadla, zavřené hospody, povinné náhubky, testování, očkování neověřenými vakcínami. Všude je přítomné strašování, zákazy, příkazy a vyhrožování. A co se naopak smí? Nakupovat. Hlavně v Kauflandech, Lidlech, Billách apod. Pracovat se taky smí, pro zahraniční vlastníky ve fabrikách, přece kvůli téhle viróze nemohou zchudnout. Ale malý český živnostník by svou činností ohrozil pandemickou situaci, to je vládě jasné. Kam až tohle všechno zajde? Všudypřítomný zdánlivý chaos má ve skutečnosti železnou logiku, pokud si uvědomíte, komu tato pandemie pomáhá dosáhnout pečlivě naplánované cíle.

Čeho se vlastně tak strašně bojíme? Opět porovnejme: Před 80. lety našim předkům reálně hrozila smrt, pokud se nesklonili před okupační mocí. Počty popravených to výmluvně dokládají. Co nám hrozí dnes? Pokuta, úřední šikana, ztráta zaměstnání, ztráta příjmů? Není to nic příjemného a lehkého, já vím. Ale naši předci, mnohdy naši vlastní prarodiče, riskovali mnohem víc. Riskovali své životy. My často riskujeme jen své pohodlí a komfort. A i to, jak s námi dnes vrchnost nakládá, je převážně metoda nátlaku a šikany. Máme možnost bránit se podle existujících zákonných norem, jak nás již řada poctivých právníků nabádá. Necháme se o základní lidská práva a svobody, které svou krví zaplatili naši předci připravit? Jen kvůli své pohodlnosti a zbabělosti? I proto se mohlo s pečlivě naplánovanou globální operací „COVID-19“, která je nevyhlášenou biologicko-psychologickou válkou proti lidstvu, začít až po odchodu generací, které zažily hrůzy války na vlastní kůži. Ti lidé měli jasno, co je důležité a za co se vyplatí bojovat. Vždy si vzpomenu na prorocká slova dědečka v listopadu 1989: „Však počkejte. Vy jste to nezažili! Ale vy si ještě vzpomenete, jak nám bylo za socialismu dobře!“

Nezodpovězenou otázkou zůstává, kdo je za to nejvíc vinen? Ten, kdo opovrhuje prostým lidem za to, že nepřemýšlí a nechá sebou slepě manipulovat a ovládat se v cizím zájmu? Ten, kdo zlému pánu za jidášské groše pro svůj prospěch slouží? Nebo ten, kdo zlu nebrání, i když ho vidí, protože se bojí a nechce si dělat problémy? Nebo snad ti, co jsou podle Bible prý „blahoslavení“, protože jsou chudí duchem? Takto to být jednoduše nemůže. Stvořil snad Bůh člověka proto, aby nepřemýšlel a nechal se zbavit vlastní vůle a svědomí? Odpovědí je příklad, jak to dopadlo s „kulturním“ německým národem pod nacistickým vedením. Nechal se masově zmanipulovat k účasti na horších zvěrstvech, než jakých jsou schopna divoká zvířata. Individuální zodpovědnosti se žádný jedinec lidského rodu nikdy nemůže zbavit tím, že se skryje uprostřed stáda!

Jaká bude naše odpověď všem tvůrcům a pomahačům protektorátů? Nejen Protektorátu z let 1939 – 1945, ale i dnešních „protektorátů“, které nejsou primárně ukotveny pouze v sociálním uspořádání okolní společnosti, ve vnějším prostředí. Uvědomme si, že jejich existence je podmíněna především naším vnitřním psychickým nastavením a ohraničením!

Jedinec přichází na svět, aby na sobě neustále pracoval a stal se Člověkem. Pokud nastoupíme cestu individuální zodpovědnosti, cestu pravdy, budoucnost je naše. Obnovujme naši individuální suverenitu, každý podle svých možností, podle svého svědomí. Obnovme společnou státnost obou našich národů jako životní prostor zajišťující budoucnost a rozvoj našim lidem, jako inspirující subjekt řízení směřující ven z kataklyzmat. Stát, který bude nápomocen všem, kdo projeví zájem o spolupráci. https://kob-forum.eu/2021/03/11/historicke-paralely-breznove-dny-1939-a-2021/

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

Create your website with WordPress.com
Začíname
%d blogerom sa páči toto: