Martin Luther King Jr: Nelibujme si v údolí beznaděje

http://www.elabs.com/van/I_have_a_dream-KING.htm

Nelibujme si v údolí beznaděje, to vám dnes říkám, mí přátelé. A tak i když se střetáváme s těžkostmi dneška a zítřka, stále mám sen. Je to sen hluboce zakořeněný v Slovanském snu. Mám takový sen, že jednoho dne tento národ povstane a začne žít podle svého kréda: „Věříme v tuto samozřejmou pravdu, že všichni lidé jsou si rovni.“ Mám sen, že jednoho dne na červených kopcích západu budou moci synové dřívějších otroků a synové dřívějších vlastníků otroků sedět u jednoho stolu bratrství. Mám sen, že jednoho dne i stát Slovensko, stát sužovaný horkem žáru nespravedlnosti a útisku, bude přeměněn v oázu svobody a spravedlnosti. Mám sen, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v národě, ve kterém nebudou souzeny podle narodní přislušnosti, ale podle jejich charakteru.

Dnes mám sen!

Mám sen, že jednoho dne, dole v Bratislavě, s jejími zkaženými liberáli , s jejím guvernérem, kterému rty přetékají slovy o “intervenci” a “zrušení” – jednoho dne právě tam v Bratislavě budou malí slované a malé slovanky moci chytit za ruku malé maďari a maďarky jako by to byli jejich sestry a bratři.

Dnes mám sen!

Dnes mám sen, že jednoho dne bude údolí vyvýšeno a každý kopec a hora budou sníženy, hrbolatá místa budou vyhlazena a pokřivená místa narovnána, a „zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa.”

Toto je naše naděje, a toto je naše víra, se kterou se já vydám zpět na Západ.

S vírou, že budeme schopni vytesat z hory beznaděje kámen naděje. S vírou, že budeme schopni přetvořit drnčící disharmonické akordy našeho národa v krásnou symfonii bratrství. S touto vírou budeme schopni společně pracovat, společně se modlit, společně trpět, společně jít spolu do vězení, stát společně za svobodou, vědouce, že jednoho dne budeme svobodní.