Roboti nelpí na životě. Nemají totiž čím. Nemají požitků. Jsou méně než tráva.
Jenomže nic netrvá věčně a i roboti můžou začít myslet na sebe…
Pokrok je něco fascinujícího, ale zároveň velmi nepředvídatelného. Dal by se přirovnat ke stále rychleji jedoucímu vlaku. My v něm sedíme a obdivujeme stále pozoruhodnější okolí. Chceme vidět víc! Nemáme však jistotu jestli koleje, po kterých se ubíráme nekončí za další zatáčkou..
Political Ponerology 