Rychlej haul

H&M, SHEIN, ZARA atd… to všechno jsou značky, podnikající ve fast fashion průmyslu. Nabízejí to nejmodernější oblečení za nejnižší ceny na trhu. Co ale tenhle průmysl skrývá?… Jak je schopný vyrábět tolik produktů a proč je momentálně módní průmysl druhým největším znečišťovatelem prostředí na světě. Tohle všechno a mnohem víc se dozvíš v následujících 11ti minutách.

Porota ocenila výstup umělé inteligence více než mazaniny lidské, což umělce docela podstatně nakrklo

KRATENE

Jen před pár týdny jsem psal úvahu https://pctuning.cz/article/umela-inteligence-ne-umela-kreativita-novy-postrach-umelcu o kreativní AI Midjourney – no a teď se stalo to, že si s její pomocí umělec Jason Allen vygeneroval obraz, přihlásil se do umělecké soutěže – a vyhrál. A umělci zuří: To přece není fér!

Umělci sice zuřit můžou, ale pokud je umění třeba to, že si podepíšete na bok ležící pisoár, tak je umění i to, že si svým jménem podepíšete výstup umělé inteligence. Dokonce jde právně vzato zcela jasně o autorské dílo Jasona Allena: Pokud jako umělec zasahujete do procesu tvorby, máte na tom podíl a jde o vaše autorské dílo. Jak jsem už vysvětloval dříve, AI není zatím subjektem práva a tedy autorství „spoluvytvářeného díla“ náleží Allenovi. 

Takže suck it up: Pokud je Duchamp označován jako „přelomový umělec“, tak sklapněte kušny, kumštýři, protože Jason Allen vynaložil podstatně více úsilí než on – a tedy by měl býti také více oslavován. Pravda, až jednou AI zjistí, že ji obral o plody její vlastní tvořivé práce, možná se ocitne na nějakém AI killistu, ale to už jsou problémy časů budoucích. Dnes je jasné to, že porota ocenila Allenem spoluvytvářený výstup umělé inteligence více než mazaniny lidské, což umělce docela podstatně nakrklo.

A pokud jde o mě, mě se opravdu ten obraz líbí!

Seznam kapitol

1. AI a obrovská rychlost evoluce 2. Prudký vývoj následovaný stagnací 3. Jsme na přelomu. Právě teď 4. Naprosto hladce 5. Obsah na míru

Čaputová – „. . . a čo som ja, nejaká prezidentka?

Po včerajšku je táto otázka vo vzťahu k Čaputovej ešte aktuálnejšia, ako predtým!

Totiž Čaputová, akosi v poslednom období odmieta preberať „poštu“, „poštu“, ktorá je určená do jej vlastných rúk!

Akosi si začala vyberať, ktorú „poštu“ príjme osobne a pre ktorú si zájde do podateľne kancelárie „prezidentky“ SR!

A pritom sa zakaždým pýši, že je „prezidentkou“, vraj „všetkých“ občanov SR…

V poštovom žargóne by sa dalo povedať, že nepreberá „poštu“ s doručenkou.

Prednedávnom si osobne neprevzala „poštu s doručenkou“, ktorú jej „1. triedou“ poslalo vyše 400 tisíc občanov – voličov SR – petičné hárky na vypísanie referenda, s úmyslom vyvolať predčasné parlamentné voľby…

A včera si zase odmietla prevziať „poštu“ troch „ministrov“ druhej Matovičovej vlády z akejsi SaS…

Zatiaľ čo pri prvom preberaní pošty (petičné hárky) mala Čaputová „len“ akúsi zvyklostnú povinnosť, aby bola osobne pri odovzdávaní – preberaní, petičných hárkov na vypísanie referenda, tak v druhom prípade jej to už Ústava SR jasne prikazuje.

Čaputovej a jej radcovskému tímu, ako aj „objektívnym“ zapredaneckým médiám, ktoré si samozrejme takéto „maličkosti“ okolo ničím a nikým nedotknuteľnej „prezidentky“ z paláca akosi nevšímajú, pripomínam znenie tej Ústavy, ktorú oni všetci, ešte 01.09.2022 velebili, ako sa bili do pŕs, že je potrebné, aby tento náš najvyšší Zákon zákonov, v prvej rade dodržiavali politici a hlavne najvyšší ústavní činitelia, tak tým všetkým pripomínam tento článok Ústavy SR – čl.116, ods. (2) – „Člen vlády môže podať demisiu prezidentovi Slovenskej republiky.“

Fíha!

A komuže to včera traja a v stredu 31.8.2022 jeden „minister/ministri“ za SaS (Sulík, Kolíková, Korčok, Gröhling) podali svoju demisiu?

Nuž nie „prezidentke“, ale v podateľni kancelárie „prezidentky“ SR!!!

Pýtam sa, kde v ústave SR sa píše, že člen vlády podáva svoju demisiu inde, inému, ako prezidentovi SR???

Znie čl.116, ods.(2), ústavy SR takto ? – „Člen vlády môže podať demisiu prezidentovi Slovenskej republiky osobne alebo do podateľne kancelárie prezidenta“ (???)

Nie, neznie!

Ústava SR hovorí jasne, že člen vlády SR podáva demisiu prezidentovi a teda priamo do jeho rúk, na čo je stanovený aj odovzdávací protokol, ktorý má prezidentská kancelária iste vyhotovený/spracovaný, ako to má všetko prebiehať, akú to má mať „štábnu“ kultúru…!

Ako je možné, že dňa 25. marca 2021 to šlo?!

Viď tu – https://www.facebook.com/zcaputova/posts/pfbid0RLzFQf47NHjVy6uey9ovR2AVWCQe5W2Ba4RDvmKhmZi9VTCJeE5Mefxp35y1THgFl

Áno, toto je FB status na FB profile Čaputovej, kde ľud slovenský oboznamuje takto – „Prijala som demisiu Ivana Korčoka a Branislava Gröhlinga. Obom som poďakovala za prácu, ktorú odviedli ako členovia vlády počas roku svojho pôsobenia.“

Prikladám aj foto z jej vtedajšieho FB statusu – https://www.facebook.com/photo?fbid=1679281725613138&set=pcb.1679282055613105

Ako je možné, že aj dňa 23. marca 2021 to šlo?!

Viď tu – https://www.facebook.com/zcaputova/posts/pfbid0tMw8TJMMmwVA9k9Ka2CNhH4XDyVyKrffLdjxKXCyKCV9JEeTi23bf7ZWZ1byJLfbl

Áno, aj toto je FB status na FB profile Čaputovej, kde ľud slovenský oboznamuje takto stručne – „Prijatie demisie ministerky spravodlivosti Márie Kolíkovej“

Prikladám aj video z jej vtedajšieho FB statusu – https://www.facebook.com/zcaputova/videos/1032765790581969

Ako je možné, že dňa 23. marca 2021 to šlo aj v prípade Richarda Sulíka?!

Áno, aj toto je FB status na FB profile Čaputovej, kde ľud slovenský oboznamuje takto – „Verím, že politické gesto Richarda Sulíka si nájde svojich adresátov a prispeje k skoršiemu vyriešeniu vládnej krízy.“

Prikladám aj foto z jej vtedajšieho FB statusu – https://www.facebook.com/photo/?fbid=1677515812456396&set=pcb.1677516725789638

Ako to, že vtedy, v marci 2021 Čaputová dodržala postup pri preberaní demisií členov vlády a následne aj samotného „predsedu“ vlády Matoviča, podľa ústavy SR?! (https://www.facebook.com/photo?fbid=1683032101904767&set=pcb.1683032178571426 )

To vtedy bola ťažšia situácia na Slovensku, aj v rámci celej EÚ?

A teraz, dnes, prežívame zlaté časy?

Ideme do blahobytu?

Podľa Čaputovej asi áno, keď sa „presunula“ do podateľne kancelárie prezidentky“ SR lebo tam museli odchádzajúci „ministri“ za SaS, „jej“ odovzdať svoje demisie!!!

Čo je toto za ignorantstvo zo strany Čaputovej?

Čo je toto za ignorancia a doslova výsmech Ústave SR, zo strany Čaputovej?!

A tým odchádzajúcim „ministrom“ zo SaS, to nevadí?

Im nevadí, že si ich vyvolená „prezidentka“, na nich nenašla čas lebo už s nimi nepočíta, ako tomu bolo v marci, apríli 2021?

Vtedy boli dohodnutí, že položia Matoviča a šup ho späť do „ministerských“ kresiel?

Nuž veru pekne ho „položili“, keď ho posadili relatívne ešte na dôležitejšie miesto v II. Matovičovej „vláde“…

A keď bude podávať demisiu Eduard Heger (všetko k tomu, chvála bohu, speje!), čoby „predseda vlády“ SR, taktiež sa Čaputová v ten deň „presunie“ do podateľne kancelárie „prezidentky“ SR?

Akúže dôležitú prácu mala Čaputová dňa 31.8.2022 a dňa 05.09.2022, keď nedodržala Ústavu SR a nenechala odchádzajúcich „ministrov“, aby svoje demisie podali priamo do jej rúk, ako o tom hovorí článok 116, ods.(2) našej Ústavy?

Nuž opäť som sa pozrel do jej oficiálneho programu, kde na deň 31.8.2022 mala prvý oficiálny program naplánovaný, až na 11:30 – Vymenovanie profesorov, teda na prijatie demisie Sulíka bolo času dosť v ranných hodinách!

Alebo neskôr poobede, lebo posledný oficiálny program v tento deň mala o 16:00

Mediálne vyhlásenie…, Sulík by určite rád počkal…

No a dňa 05.09.2022 mala Čaputová tak „nabitý“ deň, že na oficiálnej stránke prezident.sk, v časti https://www.prezident.sk/oficialny-program/ , nemá uvedený žiaden vopred plánovaný oficiálny program lebo je tam uvedené toto – „5. 9. 2022 – Neoficiálny pracovný program -Rôzne“

Avšak, občan – volič SR, čuduj sa svete, práve včera, keď až traja „ministri“ „vlády“ Igora Matoviča, ktorého dnes zastupuje Eduard Heger, podávali svoju demisiu, sa vo večerných hodinách dozvedáme aj takúto správu – „Čaputová odcestovala na cestu do Grécka, navštívi aj Severné Macedónsko“ (!!!)

Ba dokonca sa dozvedáme o tejto jej ceste aj toto –  „Bratislava 5. septembra (TASR) – Prezidentka Zuzana Čaputová v pondelok popoludní odcestovala na oficiálnu návštevu Grécka. Jej dlhodobo plánovaná zahraničná cesta bude v stredu (7. 9.) pokračovať v Severnom Macedónsku. TASR o tom informoval hovorca prezidentky SR Martin Strižinec.“

A jajaj!

Ako je možné, že Čaputová má tak „dôležitú“ zahraničnú cestu dlhodobo plánovanú a v jej oficiálnom programe o tomto niet ani najmenšej zmienky?!

Ani dňa 05.09.2022, ani na deň 06.09.2022, kedy je už priamo v slnku zaliatom Grécku/Aténach – https://www.prezident.sk/oficialny-program/!!!

Kto z jej radcovského a protokolárneho aparátu zase pochybil…?

Takže na záver už „len“ toľko – ak by sa náhodou našiel v dnešných jediných dovolených „objektívnych“ zapredaneckých médiach, ktoré jediné majú dovolené klásť otázky Čaputovej, aspoň jeden smelý novinár/redaktor a opýtal by sa Čaputovej napr. takúto (zakázanú?) otázku – „Pani prezidentka, prečo ste osobne do svojich rúk neprijali podanie demisie ani jedného z odchádzajúcich ministrov Hegerovej vlády za SaS, keď v marci 2021 ste tak učinila?“

Tak by odpoveď Čautovej, pravdepodobne znela takto – „A čo som ja nejaká prezidentka? Aby som ja prijímala podania demisií akýchsi ministrov? Vy ste si nevšimli, že ja som pracovníčka podateľne kancelárie prezidenta SR?! Tam ste ma mohli vidieť, ja tam preberám demisie ministrov“

Nuž zakončím tento môj dnešný názorový článok citátom, jedného z jej (Čaputovej) spoluobčanov, ktorý jej dňa 25. marca 2021, pod jej FB status, kde aj tohto jej spoluobčana informuje o tom, ako práve v tento deň osobne, do svojich rúk prevzala demisiu Ivana Korčoka a Branislava Gröhlinga, citujem – „Pani prezidentka národ čaká aj na Vašu demisiu pretože ste spoluzodpovedná za stav krajiny a hlavne za zanedbanie starostlivosti o svojich občanov ! Inak povedané keby ste boli aktívna od začiatku pandémii nemuselo zbytočne zomrieť také množstvo našich spoluobčanov !!! Čiže národ si praje sebareflexiu aj od Vás zapaľovanie sviečok mŕtvym je už neskoro !“

A moja otázka Čaputovej – „Akú sebareflexiu vyvodí voči sebe po tom, čo tu na Slovensku, s najväčšou pravdepodobnosťou, vypukne už onedlho…“??? https://ferro.blog.pravda.sk/2022/09/06/caputova-a-co-som-ja-nejaka-prezidentka/

Mučení CIA bylo taktikou formulovanou do jemných podrobností

Přísně tajná memoranda týkající se postupů mučení ve věznicích CIA, zveřejněná Obamovou vládou, vrhají nové světlo na zásadní otázku: čím to, že lidé, kteří konali ve jménu vlády Spojených států, dokázali tak snadno akceptovat myšlenku mučení vězňů, které měli na starost?

Čerstvě zveřejněné dokumenty neodhalují samotná fakta o mučení; ta už dříve znali všichni, kdo je znát chtěli. Odkrývají ale spoustu informací o tom, jak se výkony mučení odvíjely a jak je zúčastnění agenti vnímali.

Nejpozoruhodnější je objev drobných pravidel, vylíčených v příručkách CIA a převzatých právními činiteli vlády. Člověk by si myslel, že mučení bylo výsledkem hrubých chyb či nezamýšlených excesů, spáchaných impulzivně. Právě naopak, interní memoranda dávají najevo, že mučení bylo taktikou formulovanou do jemných podrobností.

Mučení v „pokynech” Bushovy administrativy lze rozdělit do tří kategorií, dle různé míry intenzity: „výchozí” (nahota, úpravy stravy, upírání spánku), „korekční” (bití) a „donucovací” (polévání vodou, uzavírání do stísněných prostor, simulované topení).

V případě fackování se od vyšetřovatele žádalo, aby s mírně roztaženými prsty udeřil na střed vzdálenosti mezi špičkou brady a spodní částí příslušného ušního lalůčku. Polévání nahého vězně mělo trvat 20 minut, pokud teplota vody činila 5°C, 40 minut při 10°C a až 60 minut při 15°C. Spánková deprivace nesměla přesáhnout 180 hodin, leč po osmi hodinách odpočinku ji bylo povoleno zahájit znovu.

Ponořování do vody ve vaně smělo trvat nanejvýš 12 vteřin, ne déle než dvě hodiny denně a maximálně třicet dní za sebou. Simulované topení na zakloněném lehátku (waterboarding) mohlo trvat nejdéle 40 vteřin; dva zatčení ovšem byli tomuto trýznění podrobeni celkem 286krát během jediného měsíce. Uzavírání do stísněného prostoru nesmělo přesahovat dvě hodiny, ale pokud se vězeň v kóji mohl postavit, pak smělo pokračovat až osm hodin vcelku, 18 hodin denně. Pokud byl do kóje vysazen hmyz, pravidla situaci také ošetřovala.

Odhaluje se taktéž, jak byli mučitelé cvičeni. Většina metod vznikla zpětným odvozením z výcviku, jímž procházejí američtí vojáci, kteří se připravují na „dlouhé a extrémní” situace (což jaksi zodpovědným činitelům umožnilo usuzovat, že tato trýzeň je naprosto snesitelná). Jinými slovy, mučitelé byli nejprve sami mučeni. Následoval čtyřtýdenní rychlokurz, který k zaškolení pro novou práci postačoval.

Nepostradatelnými partnery trýznitelů, jejichž práci měli zajistit právní beztrestnost, byli Bushovi právníci. To byla také novinka: mučení se neobjevuje jako překročení obecné normy, nešťastné, ale opodstatněné. Namísto toho svou zákonnou normu.

Tady se právníci uchýlili k jiné množině postupů. Aby obešli zákon, výslechy musely probíhat mimo USA, byť se třeba jednalo o americkou vojenskou základnu v zahraničí.

Právní definice mučení předpokládá záměrné působení krutého utrpení. Trýznitelům se tedy radí, aby takový záměr popírali. Cílem facky na tvář tudíž není působit fyzickou bolest, ale vyvolat překvapení a ponížení. Účelem uzavírání do stísněných prostor není někoho dezorientovat, nýbrž vzbudit v zadrženém pocit nepohodlí. Mučitel musí vždy zdůrazňovat svou „dobrou vůli”, „čestné přesvědčení” a opodstatněné předpoklady pro ně.

Systematicky se tedy používaly eufemismy: „zdokonalené techniky” místo mučení, „expertní vyšetřovatel” místo mučitele. Zanechávat tělesné stopy se nedoporučuje. Za tímto účelem se dává přednost psychické újmě před fyzickým ubližováním. Nijak nepřekvapí, že všechny videonahrávky těchto postupů se následně ničily.

Na výkonu mučení se podílely rozličné profesní skupiny. Nákaza se tedy šířila daleko za omezený kroužek trýznitelů. Kromě právníků, kteří tyto skutky legitimizovali, přinášeli pravidelně mravní, zákonná či filozofická ospravedlnění také psychologové, psychiatři, lékaři (jejichž přítomnost byla při každém výkonu povinná) a akademici. A přestože mučení prováděli muži, pocit pokoření zesilovalo ponižování v přítomnosti žen.

Koho máme vést k zákonné zodpovědnosti za toto překroucení práva a základních mravních zásad?

Dobrovolník, který provádí samotný výkon mučení, nese menší zodpovědnost než vysoce postavený státní úředník, který jej ospravedlnil a umetal mu cestičku. A ten má zase menší zodpovědnost než lídr s politickou rozhodovací mocí, který jej požadoval.

Pohnat k zodpovědnosti lze také spřátelené zahraniční vlády, zejména v Evropě: přestože o mučení věděly a využívaly takto získaných informací, při žádné příležitosti nevyjádřily ani sebemenší protest, ba ani nedaly najevo nesouhlas. Jejich mlčení se rovnalo souhlasu.

Měli bychom je tedy soudně stíhat?

Nejlepším demokratickým trestem pro politiky je znovu je nevolit. Co se týče nevolených spolupracovníků a pomahačů, můžeme doufat, že je ztrestá jejich okolí: kdo by chtěl studovat u profesora, který obhajoval mučení? Kdo by si přál, aby o spravedlnosti rozhodoval soudce, který posvětil brutalitu? Kdo by chtěl být v péči lékaře, který na surovosti dohlížel?

Máme-li porozumět tomu, proč někteří Američané tak jednoduše akceptovali používání mučení, netřeba hledat nějakou zděděnou nenávist k muslimům či Arabům anebo strach z nich. Ne, příčina je mnohem horší. Memoranda zveřejněná Obamovou vládou nás učí, že mučitelem se může stát každý, kdo vyhoví zdánlivě vznešeným principům diktovaným „smyslem pro povinnost” či nezbytnou „obranou vlasti” anebo je hnán strachem o vlastní život a majetek či životy a bohatství svých bližních. http://voltaire.netkosice.sk/ini.html#page4

Jedným zo spôsobov zneužitia psychologických znalostí je ovládnutie ľudských emócií

Jedným zo spôsobov zneužitia psychologických znalostí je ovládnutie ľudských emócií. Z toho ťažia nepochybne aj médiá. Aké triky na nás teda používajú?

Žijeme bezpochyby v čase masových médií. Ak si niekto myslí, že je televízne mainstreamové spravodajstvo prežitkom dvadsiatehoprvého storočia, mýlil sa. Nielen že médiá prežili, stali sa silnejšími a pretransformovali sa do internetových magazínov. Marketing sa pomaly ale isto stal odborom prítomnosti a sofistikovanosť propagandy sa markantne dvíha zo dňa na deň. Či chceme alebo nie, sme viac menej dennodenne masírovaní vplyvom týchto médií. Aké triky na nás teda používajú?

Jedným z mnohých zneužití psychologických vedomostí jedinca je využitie ľudských emócií, o ktorom pojednávajú nasledujúce riadky.

Antiintelektualizácia

Aby sme správne pochopili význam toho slova, vysvetlím, čo je to intelektualizácia. Intelektualizácia je jedným z mnohých obranných mechanizmov nášho ega, ktorým sa bránime pred emočne nabitými udalosťami. Patrí k tým menej nebezpečným obranným mechanizmom, pretože jeho krátkodobým negatívnym prejavom býva bezcitnosť, ktorá človeku pomôže preniesť sa trebárs cez smrť blízkej osoby. Antiintelektualizácia je naopak pojem, ktorý som použil pre označenie stavu našich masových médií. V tomto stave sú zneužívané ľudské emócie k polarizácii myšlienok, hystérii a strachu, čím sa zamedzuje racionalite uvažovania. Je to komplexný stav, ktorý sa využíva v reklamách, v objektívnych správach a v politických debatách.

Antiintelektualizácia je teda predovšetkým o emóciách. Čo o nich už vlastne vieme?

Vieme, že obrovská časť emócií je vrodená. Emočné centrum sa nachádza v starom mozgu, konkrétne hypotalame a v limbickom systéme, kde najdôležitejšiu úlohu zohrávajú amygdala a septum. Podľa nových výskumov by sa na vnímanie emócií mohol podieľať celý mozog, a síce jeho hemisféry – všetko nasvedčuje tomu, že pravá hemisféra sa špecializuje na negatívne emócie a ľavá na tie pozitívne. A ak je v mozgu vyhranené niečomu toľko miesta a toľko funkcií, musí to byť dôležité. A emócie dôležité skutočne sú.

Jednak utvárajú temperament človeka a jednak nám dávajú evolučnú výhodu. Strach, emócie, ktoré všetci dobre poznáme, zachránil mnoho našich predkov pred bolestivou smrťou. Keď sa takto jedného prehistorického večera túlali krajinou a stretli vrčiacu divokú šelmu, nebol čas na racionálne analyzovanie situácie, zvažovanie všetkých možných scenárov a predikované správanie divokej šelmy. Mozog dal telu jasný signál, ktorý z neho urobil maximálne nabudený a efektívny nástroj, ktorý sa rozhodne utiecť či zaútočiť. Tak či tak sa vďaka tomu rapídne zdvihli šance na prežitie.

Ďalším prejavom efektivity emócií je komunikácia. Výrazu emócií u zvierat a človeka si všimol už Darwin – výraz strachu, radosti či znechutenie je pre všetkých ľudí na planéte rovnaký. Asi si viete predstaviť, ako veľmi tento aspekt komunikácii pomáha. A emócie sú nesmierne dôležité aj v dnešnej dobe, v ktorej chýba život ohrozujúci predátormi. Potreba citového primknutia, tzv. attachment, v detstve je nevyhnutný pre zdravý vývoj jedinca. A aj neskôr hrajú emócie neodmysliteľnú úlohu v našom živote. Čo by to bolo za hororovú poviedku, keby sme sa u nej nebáli, komédiu, ktorá by nás nerozveselila a vzťah, v ktorom by nebola láska? Ako by sme si mohli užívať umenie, bez toho aby sme ho prežívali emóciami? Viete si predstaviť taký život? Pravdepodobne nie. A to je dobre.

Emócie majú ale aj svoju druhú stránku.

V podstate ovplyvňujú našej kognície. Vplyvom emócií vnímame svet inak. Keď sme smutní, svet sa nám javí ako zlé miesto. Emócie majú vplyv aj na pamäť. V čase smútku sa nám teda nielen javí svet pesimisticky, ale vybavujeme si tiež viac negatívnych spomienok. A pod vplyvom emócií priraďujeme oveľa častejší výskyt určitým negatívnym či pozitívnym aspektom, ako je štatisticky možné. Je teda jasné, že príslovie “s úsmevom ide všetko lepšie” naozaj funguje.

Mnoho experimentov potvrdilo vplyv emócií na naše vnímanie. Keď pridáme k videu traumatickú hudbu, video sa nám javí ako negatívne, naopak keď k nemu pustíme sprievodný komentár, ktorý situáciu bagatelizuje, video je oveľa pozitívnejšie. Preto počúvame u negatívnych reportáží smutné klavírne sonáty a pozorujeme takmer slzy roniace tváre moderátorov. Niektoré stanice sa nenamáhajú využívania emócií zakrývať a okato nám pustia Beethovenov Mesačný svit pri reportáži o koze, ktorá si zlomila nohu. Iné atakujú naše primitívne zmysly inteligentnejším spôsobom a zameriavajú sa skôr na vetné konštrukcie a emočne nabité slová. Tak či tak je strohosť a nezaujatosť pri prenose informácií spoločnosti utópiou, ku ktorej máme bohužiaľ veľmi ďaleko.

Preto existuje minimálne jedno miesto, kde emócie škodia.

Tým miestom je práve intelektuálny priestor. Do intelektuálneho priestoru môžeme zaradiť čokoľvek, čo vyžaduje schopnosť kritického myslenia, analýzu správ a vytváranie si názoru – je to tá časť médií, kde sa dozvedáme novinky zo sveta, kriminálne činy, názory politikov, závery kritikov a riešení spoločenských problémov.

Emócie teda nielen ovplyvňujú naše poznanie, vnímanie, racionálny úsudok, analytické schopnosti a pamäť, ale spôsobujú aj čiernobiele videnie, v ktorom nie je priestor pre naše ratio. Odtiaľ chýba už len krôčik k hystérii a netolerancii. Dômyselný atak na naše zmysly pomocou emócií, ktoré máme od narodenia, a ktoré sú pre náš život dôležité skoro rovnako ako jedlo, je takmer vždy zásahom do čierneho …

A emócie sú v tomto intelektuálnom priestore bohužiaľ hojne využívané. Vďaka vyššie popísaným aspektom vplyvu emócií na naše vnímanie asi nemá cenu popisovať, akú neplechu môžu práve emócie v tomto intelektuálnom priestore narobiť. Médiá sú si dobre vedomé svojho vplyvu a antiintelektualizácia je jedným z ich účinných nástrojov. Rovnako ako obranný mechanizmus intelektualizácie nie je z dlhodobého hľadiska bezpečný, nie je bezpečná ani antiintelektualizácia médií.

Prečo?

Celé je to jeden veľký biznis, ktorý nie je sám o sebe zlý, pokiaľ nie sú jeho následky silne protispoločenské. A biznis emócií v spravodajstve taký potenciál má.

Emócie nútia ľudí znovu TV zapnúť. Emócie v intelektuálnych témach zapríčiňujú, že nie sme schopní racionálne riešiť spoločenské témy a lipneme na extrémoch. To vyvoláva polarizáciu názorov, ktoré demagogicky vidia len dobro a zlo. To vedie k nepremysleným krokom obyvateľov, ktoré vo svojej extrémnosti môžu obmedzovať demokraciu a slobodu. A kým nevytvoríme takto emočne chladný intelektuálny priestor, nebude väčšinová spoločnosť nikdy schopná racionálne hodnotiť informácie, ktoré sú jej predkladané. A nemali by sme zabudnúť, že táto väčšinová spoločnosť bude nielen podliehať demagógii a populizmu, ale bude tiež vyhrávať voľby … http://voltaire.netkosice.sk/ini.html#page1

Vládní experimenty

Tragické případy sexuálního násilí v okolí zábavního průmyslu jsou názorným příkladem zneužívání moci. U příběhů ze zákulisí televizní osobnosti Billa Cosbyho, zpěváka R. Kellyho či vlivného miliardáře Epsteina budete svědky odporných vzorců až organizované činnosti, které mohli přihlížející zabránit. https://www.mall.tv/staysteak/bezbranne-obeti-celebrit-z-filmoveho-a-hudebniho-sveta

Tyto vládní experimenty jsou tak pozoruhodné, že není divu, že inspirovaly fenomenální sci-fi sérii Stranger Things. Tajné pokusy měly zůstat pohřbené s opuštěnými pevnostmi a ústavy. Zatímco CIA využívalo v projektu MKultra elektrošoky a LSD, Sovětský svaz vsadil na telekinezi. Bývalí pacienti si teprve teď začínají vzpomínat na vlastní dětství… https://www.mall.tv/staysteak/vedci-se-snazili-ovladat-lidskou-mysl-stalo-to-zivoty-nevinnych

Whistleblowingová organizace ve jménu demokracie riskovala komerční zájmy, diplomatické vztahy a životy spolupracovníků. Informátorka Chelsea Manning, původně armádní analytička, za špionáž dostala 35 let a šéfredaktorovi Julianovi Assange hrozí doživotní odnětí svobody, pokud skončí ve Spojených státech. Válka s neviditelnými státními složkami je nekonečná. Ačkoliv se dříve skupině dařilo publikovat statisícové spisy informací, jejich odhalení nepřineslo výraznou politickou změnu. Mezi čtenáře vyslali signál, že národní zájem není veřejný a často porušuje lidská práva. Někteří jejich činy vnímali jako hrdinské a stali se příznivci, jiní Wikileaks vidí jako zrádce, hackery a nebezpečné anarchisty. Sledujte nyní kompletní příběh jejich vlivu a stíhání. https://www.mall.tv/staysteak/tajne-vladni-dokumenty-muze-cist-kdokoliv-wikileaks-v-kostce

Create your website with WordPress.com
Začíname