Analýza některých manipulačních technik

Tato analýza smí být volně šířena a kopírována, dále doplňována a předělávána. Autor si nečiní žádné nároky na copyright. I přes množství zdrojů, které si autor prostudoval o dané problematice, jedná se o výstup autorova samostudia a nikoliv o přísně vědecký materiál. Podklady jsou zmíněny v textu. Autor sám si přeje zůstat v anonymitě.
Oblíbenou činností dnešních hlasatelů jediné správné pravdy je vytváření obskurních seznamů “nepřátelských”, “dezinformačních”, “šířících nenávistnou propagandu”, “proruských” či “prokremelských” webů. Název seznamu vždy co nejvíce odpovídá názvu grantu, který lze za vytvoření takovéhoto seznamu čerpat. Seznam oněch webů jako takový se ovšem příliš nemění. Zpravidla je zároveň tvrzeno, že tyto seznamy vede BIS.
Tento text není určen lidem, kteří z článku nepřečtou více, než 350 slov. U těchto lidí je šance na pochopení této analýzy nulová.
Ke zpracování této analýzy mě přimělo tvrzení jednoho diskutéra na internetu, že BIS (či Ministerstvo vnitra) disponuje seznamem webů, které sleduje. A k podpoře tohoto tvrzení mi onen dotyčný zaslal odkazy. Jednotlivé odkazy jsem navštívil, prostudoval a následně jsem se rozhodl vytvořit tuto analýzu.
Jedná se o tyto konkrétní odkazy:
Kapitola I:
Než přistoupím k dalšímu výkladu, nejprve vydefinuji nový termín – tímto termínem je “Manipulace, spoléhající na digitální demenci”.
Co je to “Manipulace, spoléhající na digitální demenci”?
Tento typ manipulace míří zejména na tzv. “digitální generaci”, čímž jsou míněni jedinci, narození kolem roku 2000. Tento způsob manipulativní techniky vychází z poznatků o tom, jak lidský mozek zpracovává informace na webu. Při odhalení této manipulativní techniky jsem vyšel z knihy Manfreda Spitzera “Digitální demence”.(překlad František Ryčl 2014, Czech edition © Host-vydavatelství, s.r.o., 2014, ISBN 978-80-7294-872-7). V této knize je dopodrobna popisováno, jakým způsobem náš mozek pracuje s digitálními médii. Tyto poznatky jsem porovnal s poznatky o eyatrackigu. https://media.nngroup.com/media/reports/free/How_to_Conduct_Eyetracking_Studies.pdf
Eyetracking vědecky zkoumá to, jakým způsobem čtenáři vnímají text na internetu. Informace o manipulačních technikách a jejich rozpoznání jsem čerpal ze zdrojů:
Kombinací těchto poznatků jsem dospěl k závěru, že manipulativní text, spoléhající na digitální demenci je záměrně zpracován tak, aby digitální dement (v dalším textu – méně pozorný čtenář) pochopil text jinak, než jak je prezentován, a aby přehlédl jinak zcela zjevné manipulační techniky.
Je vědecky prokázáno, že text na internetu vnímáme zásadně jinak, než text tištěný. Podle seriózních průzkumů většina uživatelů internetu namísto klasického čtení používá “skenování”. Z celé zprávy čteme jen nadpis, první odstavec, něco významnějšího uprostřed, ale jinak jen asi 2-3 počáteční slova z každého řádku! Přes 70 % obsahu nečteme vůbec! A co více – pokud již v prvních dvou odstavcích obdržíme kýženou informaci, pak zprávu ani nedočteme. Viz např. zde:
Manipulativní sdělení na webu má tedy následující strukturu: Pod zavádějícím titulkem je v prvním odstavci obsaženo zavádějící tvrzení. Toto tvrzení bývá ještě někde uprostřed článku zopakováno, formou odkazu, zvýrazněného podnadpisem, seznamem s odrážkami apod. Klíčová informace, která je v rozporu s nadpisem a s prvním odstavcem, se nachází nejdříve na samém konci druhého odstavce, nebo ještě dále. Formálně je text v pořádku a čtenáři poskytuje všechny relevantní informace. Ve skutečnosti se ovšem takto zformátovaný text úplně sprostě spoléhá na to, že jej pochopíte jinak, než jak je ve skutečnosti napsaný. Zjednodušeně – přijmete nadpis a první odstavec jako fakt (on totiž bývá umně zformulován jako hotové tvrzení, ale při troše snahy připouští i jiný, ne-li přímo opačný výklad), a tento je dále potvrzen povrchním pojetím článku jako celku. A to přesto, že další text (ten správně umístěný do správného místa) neodpovídá ani titulku, ani prvnímu odstavci. Text pak může pokračovat vesele dále – pokud neobsahuje již nic významného a není ani graficky odlišný, aby nějak upoutal pozornost, pak jej většina lidí stejně ani nedočte.
U takto zformátovaného textu mnoho – a troufám si říct, že většina – čtenářů vůbec nepostřehne, že jsou manipulováni k falešnému závěru. Viz případ, kdy mi diskutující na Facebooku poskytnul všechny studované odkazy s tím, že dokazují jeho – a nikoliv můj – názor. A že BIS vede seznam závadných webů.
Pro upřesnění zde znovu opakuji: jedná se o digitální, nikoliv o tištěná média. Noviny, časopisy a knihy fungují jinak.
V digitálně zprostředkovaném sdělení nejde o sdělení jako takové, ale o jeho pocitové přijmutí. Je zaútočeno na emocionální rovinu sdělení, bez ohledu na skutečný obsah. Záměr celého snažení je přesvědčit. Celá věda o tom, jak jsou zprávy z internetu přijímány se jmenuje eyatrackig a je v praxi využívána k jiným, naprosto mírumilovným a bohulibým účelům (třeba ke zvýšení prodejnosti a k optimalizaci webových stránek).
Tím se – sice trochu obloukem, který ovšem považuji za důležitý, dostávám k odkazům ke studiu.
Kapitola II: co píšou na webech se seznamy “fake news” a jak je manipulováno se čtenáři?
  1. Zpráva neovlivní.cz z 6.9.2015
Tento článek je příkladem “manipulace, spoléhající na digitální demenci ” z předchozí kapitoly. Prozkoumejte sami. Klíčová informace se nachází za nadpisem, dlouhým podnadpisem (délkou odpovídajícímu odstavci) a prvním “opravdovým” odstavcem. Článek jako takový je primárně zaměřen na méně pozorného čtenáře. Staví vedle sebe dvě tvrzení a ponechává na čtenáři, aby si tato tvrzení sám spojil a vytvořil si tak zkreslený závěr. První (pravdivé) tvrzení je, že BIS ve své zprávě z roku 2014 zmiňuje proruské webové projekty. Druhé (rovněž pravdivé) tvrzení je, že deník Neovlivní.cz vede databázi “prokremelských webů.” Pro pochopení toho, jak je konstruována manipulace se čtenářem, cituji klíčové souvětí:
Deník Neovlivní.cz sestavuje už půl roku unikátní databázi serverů a médií, které se v Česku propagandě Kremlu věnují. Jde v ní nejen o čistou a neskrývanou propagandu, ale i o média, která nekomentované Putinovské vidění světa nabízejí mezi standardními zpravodajskými texty. Znovu vám ji předkládáme.
Pod přehlednou tabulkou, která odkazuje na kremelské přisluhovače, naleznete výseč zprávy BIS, v níž se zpravodajci ruské propagandě věnují.”
Je zde tedy vložena tabulka, kterou bychom mohli pro zjednodušení nazvat druhým tvrzením. Tedy nikoliv BIS, nýbrž server Neovlivní.cz sestavuje databázi takzvaných “prokremelských webů”. Vše pěkně označeno v dolní části webových stránek : “Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha
Kliknutím na písmeno A této tabulky se dostaneme na stránku: https://neovlivni.cz/databaze-ruskych-stop-a/ Pod tabulkou takto onálepkovaných webů, které (opakuji) sestavuje deník Neovlivní.cz článek z 6.9.2015 pokračuje dalšími “výseky” z výroční zprávy BIS.
Na méně pozorného čtenáře má celek působit dojmem, že se jedná o materiály z téhož (jediného) zdroje. Článek se dovolává autority – v tomto případě BIS, z jejíž výroční zprávy cituje. Méně pozorný čtenář je tak manipulován k přijmutí falešného závěru, totiž, že BIS vede nějaké seznamy webů. Originál zprávy BIS z roku 2014, na který se článek odkazuje, je zde:
https://www.bis.cz/vyrocni-zprava6c8d.html?ArticleID=1096 V této zprávě ovšem žádný seznam webů nenajdete.
Do očí bijící je ovšem vyjadřování ve směru emotivně zabarveného nálepkování “Putinovské vidění”, “propaganda Kremlu”, “ruská propaganda”. Takovéto nálepkování je považováno za typický příznak falešné zprávy. Tedy alespoň podle: http://zvolsi.info/manual-2/ Surfařův průvodce po internetu; kapitola “Svalování viny a nálepkování.”
  1. Další zpráva Neovlivní.cz z 22.6.2017
Zpráva se odvolává se na článek z Aktuálně.cz a doplňuje jej o to, kdo konkrétně je na seznamu. V nadpisu samém je uvedeno, že Ministerstvo vnitra sleduje zhruba čtyři desítky českých dezinformačních webů, jejichž seznam se v zásadě shoduje s databází, kterou od roku 2015 sestavuje redakce Neovlivní.cz. Tedy jinými slovy: je zde tvrzeno, že Ministerstvo vnitra vede nějaký seznam. A že tento seznam je skoro totožný s tím, co je čtenáři předkládáno. Cituji: “K nejvlivnějším dezinformačním webům podle nich patří AC24, Svět kolem nás, Lajkit, Vědomosti a Parlamentní listy s jejich subportály. Dále třeba New World Order Opposition, Svobodné noviny, Vlastenecké noviny a Aeronet,” popsal serveru vysoce postavený zdroj z ministerstva vnitra.” Jinými slovy – vysoce postavený, neznámý a nejmenovaný zdroj. Nebo taky já. Nebo taky redaktůrek samotný. Nebo třeba Putin. Tedy učebnicový příklad manipulace s odvoláním na neznámou a neověřitelnou autoritu.
Článek je ovšem také propojen na tabulku “proruských webů”. A kampak to vede odkaz po kliknutí na písmeno “A” ??? https://neovlivni.cz/databaze-ruskych-stop-a/ . Vede na úplně stejnou stránku, jakou jsme měli možnost shlédnout už dříve u článku z 6.9.2015 a u níž si můžeme přečíst, že seznam webů sestavuje server Neovlivní.cz a pochopitelně, že “Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha“.
Článek na aktuálně.cz místy vyvrací sám sebe. Jádrem článku je další manipulace s odkazem na neověřitelný zdroj: I přesto, že resort nechtěl řadu měsíců říct, které dezinformační kanály sleduje, Aktuálně.cz na to nyní přišlo z interních dokumentů ministerstva. (…)”Sledují jich hodně. K nejvlivnějším dezinformačním webům podle nich patří (…)popsal serveru Aktuálně.cz vysoce postavený zdroj z ministerstva vnitra.
Vyplývá to z interních dokumentů, které má Aktuálně.cz k dispozici, a z informací od několika vysoce postavených zdrojů z vnitra…”
Tento článek tedy nestojí na žádném ověřitelném tvrzení, nýbrž opět jen a pouze na tvrzení autora. Autor článku nám bezostyšně servíruje k uvěření, že mluvil s několika vysoce postavenými – ovšemže nejmenovanými – zdroji z ministerstva vnitra (s jakými?) a že má k dispozici interní materiály ministerstva vnitra (jaké?). Když je v tomtéž článku požádán mluvčí ministerstva o vyjádření, pak to dopadá takto (včetně překlepu): … Ministerstvo ale nechce podobnou informaci oficiální potvrdit. Tuto informaci nelze poskytnout,” opakuje mluvčí ministerstva Jiří Korbel… Mnohem rafinovanější manipulační techniku nám článek předvádí spojením předchozí fabulace s citací: …V Česku je podle ministerstva navíc 50 až 100 vlivných lidí, kteří dezinformace šíří.” (tato věta, obsahující nepotvrzenou informaci, patří ke článku, Jiří Korbel jí – alespoň podle pravidel českého pravopisu, kde má být citace uvedena do uvozovek – neřekl! A navíc se zde mluví o lidech, nikoliv webech. Souvětí pokračuje větou…) “Jednak v to počítáme aktivní autory alternativních médií, jednak skupinu pseudoexpertů či autorit, které se snaží intenzivně prosazovat narativy, které jsou v rozporu s českými bezpečnostními zájmy definovanými Bezpečnostní strategií ČR, do veřejné debaty a mediálního prostoru,” dodal Korbel….” Ve dvou větách je zde spojeno nepotvrzená informace autora článku s citací, což má vyvolat u čtenáře dojem, že ministerstvo sleduje 50 až 100 vlivných lidí, což jsou lidé, stojící za tzv. proruskými weby a že se takto vyjádřil mluvčí ministerstva! A na závěr je takto vyfabulované tvrzení podepřeno odkazem na externí zdroj: “… Evropské hodnoty také samy vytvořily seznam, na němž se servery sledované ministerstvem vnitra objevují…” Což má ve čtenáři vyvolat dojem, že Evropské hodnoty mají stejný seznam, jako má ministerstvo vnitra. Existence seznamů Evropských hodnot má tedy potvrzovat a dokazovat existenci seznamů ministerstva vnitra. V podstatě je zde předloženo tvrzení, že pokud existuje B, nutně musí existovat A. Jenomže A existovat nemusí. Opravdu nemusí. Z existence B nijak existence A nevyplývá. A jak je to tedy se seznamy Evropských hodnot?
  1. Zpráva securitymagazin.cz z 26.11.2016
https://www.securitymagazin.cz/zpravy/cesky-rozhlas-zverejnil-seznam-ceskych-dezinformacnich-webu-1404053853.htmlve kterém je uvedeno, že seznamy webů byly vytvořeny Evropskými hodnotami. Uvedený článek se odkazuje na další článek na webu Českého rozhlasu:https://www.irozhlas.cz/zpravy-z-domova/neznami-vlastnici-redaktori-a-nepruhledne-finance-prectete-kdo-v-cesku-siri_1611250606_dbrz 25. listopadu 2016, kde je rovněž uvedeno, že seznamy webů byly vytvořeny Evropskými hodnotami … “Zpravodajský web Českého rozhlasu na základě studie think-thanku Evropské hodnoty vybral nejúspěšnější tuzemské servery, které spadají do této kategorie…” Zde tedy nefigurují žádné seznamy BIS, nýbrž seznamy Evropských hodnot.
  1. Zpráva interaktivnirozhlas.cz z 26.11.2016
https://interaktivni.rozhlas.cz/dezinformace/ článek se zabývá tím, že dezinformační texty mají nad pravdivými navrch. Jako úplně první příklad typické dezinformace uvádí článek: “Pokud je to pravda, nastane šok. Rozdělení ČSFR v roce 1992 je neplatné!” Je zajímavé, že byl zvolen právě tento příklad. Protože už samotný nadpis tohoto – takzvaně dezinformačního článku – zpochybňuje sám sebe a nečiní si nárok na pravdu! Navíc se článek odkazuje na skutečně existující a schválený zákon. Článek, nadepsaný “Pokud je to pravda…” má podle mého názoru spíše za cíl vyvolat diskusi a vyzvat k hledání pravdy, než záměrně a cíleně dezinformovat. Následující citace z článku mě šokovala ještě více – je sice trochu delší, ale neodpustím si ji:… Ve Spojených státech krátce před prezidentskou volbou zahltily Facebook a Twitter tisíce vymyšlených zpráv z nových, neznámých webových stránek. V drtivé většině podporovaly Donalda Trumpa: jedna o tom, jak mu vyjádřil důvěru papež, další třeba o připravované žalobě FBI na Hillary Clintonovou. Redaktoři webu BuzzFeed se rozhodli zjistit, jak lživé zprávy vznikají. Prozkoumali přes stovku protrumpovských webů a došli k překvapivému zjištění. Fake news má na svědomí skupinka makedonských teenagerů, kteří si tak vydělávají skrze zobrazování webové reklamy…Bác. To bolí. Moc. To je fakt rána do hlavy. Médium, které je mi doporučeno ke změně mého názoru na fake news mě informuje o tom, jak to vlastně bylo s ovlivněním amerických voleb. Jak je možné, že už se světová (potažmo česká) média neomluvila Putinovi a Rusku za křivé nařčení z ovlivnění amerických voleb? Proč se o téhle zprávě dovídám naprostou oklikou, při hledání faktů o něčem úplně jiném? Kdo si dá tu práci dohledat zdroje a omlátit mainstreamu o hlavu jejich dokola omílanou “ruskou stopu” ve věci ovlivnění amerických voleb?
V článku následuje dlouhý seznam “dezinformačních článků”, pod kterým je vcelku nenápadná věta, že:…Ne všechny zprávy jsou přitom fake news, tedy úmyslně lživé informace….Aha. takže pod nadpisem “seznam českých neověřených článků” a pod seznamem, na němž se při kliknutí na odkazy zobrazuje:
máme přiznáno, že seznam samotný není relevantní a validní. Klasifikuje totiž weby jakožto entity a nikoliv obsah webů samotný. Natož jednotlivé zprávy. Připadá vám to stupidní? Mě tedy ano. I když některé z webů, u nich se ukazuje “dezinformační” opravdu a skutečně, fakticky a vážně publikují strašné … no, jak to říct slušně? …nesmysly. Což ovšem nikoho nekvalifikuje k tomu, aby tyto weby nálepkoval a snažil se je umlčet či cenzurovat.
Článek pokračuje klasifikací fake – news do pěti kategorií, kde jsou zmatlány (myslím si, že naprosto záměrně) zjevné nesmysly se zprávami, jejichž obsah je spíše neprokazatelný či diskutabilní, nebo vyzývá ke (zcela oprávněné a potřebné) politické diskusi. Ono zmatlání má zcela nepochybně za účel vyloučit některé otázky z demokratické diskuse a onálepkovat je za “Fake” od samého počátku. V posledním odstavci článku se můžeme dočíst o tom, kdo se v České republice zabývá fake news. Zde samozřejmě nechybí (již dříve zmíněné) Evropské hodnoty.
Co je ovšem důležité? Článek se o nějakých seznamech závadných webů, vedených BIS nezmiňuje.
  1. Článek echo24.cz ze dne 22.6.2017
Článek se rovněž nezabývá žádným seznamem BIS, nýbrž seznamy, které vytváří slovenský aktivista Juraj Smatana.
  1. Článek aktualne.cz ze dne 22.6.2017
Analýza na počátku tohoto článku, viz zpráva Neovlivní.cz z 22.6.2017.
Pro zopakování: Jedná se o manipulaci, spoléhající na digitální demenci. Jde o kombinaci manipulace s odkazem na nejmenovanou autoritu a manipulace s odkazem na neověřitelný zdroj. Viz:
… “Téměř čtyři desítky českých dezinformačních serverů monitoruje ministerstvo vnitra. I přesto, že resort nechtěl řadu měsíců říct, které dezinformační kanály sleduje, Aktuálně.cz na to nyní přišlo z interních dokumentů ministerstva.”…
“Sledují jich hodně. K nejvlivnějším dezinformačním webům podle nich patří AC24, Svět kolem nás, Lajkit, Vědomosti a Parlamentní listy s jejich subportály. Dále třeba New World Order Opposition, Svobodné noviny, Vlastenecké noviny a Aeronet,” popsal serveru Aktuálně.cz vysoce postavený zdroj z ministerstva vnitra.”
Shrnuto: Argumentuje se “dokumenty, pouze pro služební využití” – či odkazem na “vysoce postavený zdroj z ministerstva vnitra”. Článek jako takový je primárně zaměřen na méně pozorného čtenáře, v němž má celek vzbudit dojem, že BIS vede “seznamy webů”.
ZÁVĚR:
Seznamy dezinformačních webů, zejména ty, které se odvolávají na to, že tyto seznamy jsou vedeny BIS, jsou samy o sobě dezinformací. Spoléhají se na méně pozorného čtenáře (viz první kapitola) a obsahují zcela zjevné manipulace s odkazem na neznámý (neověřitelný) zdroj a manipulace s odkazy na neznámé (neověřitelné) autority. Zcela jistě by články 1,2 a 6 samy o sobě snesly označení “Fake news”.

Česká republika byla uznána a přijata mezi rozvojové země

Česká republika byla uznána a přijata mezi rozvojové země. Vyplývá to jednoznačně ze zveřejněných čísel a porovnání HDP a HNP. Budeme se nadále obluzovat a obelhávat? Nebo si řekneme jak na tom doopravdy jsme? Potvrzujeme – z čísel vyplývá, že za každou příchozí miliardu jsme zaplatili ze společného miliard deset! Uhelné prázdniny 1979 – jaké to bylo a co bylo příčinou, co následkem!
Banky v poslednej tretine
Petr Hampl – sociolog, tajemník České společnosti pro civilizační studia a místopředseda Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže. Autor knihy Prolomení hradeb, jež se stala předmětem ostrého útoku tzv. Pražské kavárny moderuje : Stanislav Novotný

Hitlermarkety a dvojaká kvalita

“Pravda je, že nadnárodní výrobcovia nás klamú. Pretože keď sa raz výrobok volá nejakým spôsobom, tak nie je možné, že pre východné alebo južné, či nové štáty Európskej únie (EÚ) sa vo výrobku namiesto cukru použije sladidlo, miesto živočíšneho tuku rastlinný, je v ňom viacej farbív, miesto vyššieho podielu ovocnej šťavy sa použije výrazne nižší podiel, sú tam tzv. éčka, skrátka sú tam lacnejšie druhy komponentov. To síce môže výrobok zlacniť, ale je to klamanie spotrebiteľa,” zdôraznil Konštiak.
Rakúsko vypustilo dvojakú kvalitu z nekalých obchodných praktík.
Rakúsko, ako predsedajúca krajina Rady Európskej únie, vypustilo z pripravovanej legislatívy “Novej dohody pre spotrebiteľov” spomedzi nekalých obchodných praktík postihovanie “dvojakej kvality výrobkov”. Ministerka Gabriela Matečná (SNS) je striktne proti a začala organizovať koalíciu štátov proti takémuto kroku
“Tento krok Rakúska je absolútne nehorázny a neakceptovateľný voči desiatkam miliónov Európskych spotrebiteľov. Akým lobistickým záujmom podľahli predstavitelia Rakúska? Je to preto, že je Rakúsko na hranici stredovýchodnej Európy a smeruje cez neho na východ obrovské množstvo tovarov zo západnej Európy? Je to pre lobing nadnárodných výrobcov potravín, či drogérie? S ďalšími postihnutými členskými krajinami stredovýchodnej Európy nedopustíme, aby sme mali na jednotnom trhu spotrebiteľov dvoch tried,” uviedla Gabriela Matečná, podpredsedníčka vlády a ministerka pôdohospodárstva a rozvoja vidieka SR.
Slovenská agroministerka okamžite iniciovala stretnutie s ministrom pôdohospodárstva Rumunska. To vystrieda Rakúsko v pozícii predsedajúcej krajiny Rady Európskej únie od januára. “Vypustenie problému dvojakej kvality, ktorý negatívne ovplyvňuje spotrebiteľov najmenej tretiny členských krajín EÚ je absolútne neakceptovateľné a nemienime takéto konanie akceptovať,” dodala Gabriela Matečná. Kontaktovala už aj eurokomisárku pre spravodlivosť a ochranu spotrebiteľov Věru Jourovú, s ktorou sa stretne hneď v januári.
Gabriela Matečná sa bude pýtať na dvojakú kvalitu aj europoslancov, s ktorými sa stretne v stredu. Vzhľadom na to, že väčšia časť delegácie bude z Nemecka, bude sa ich pýtať na praktiky tamojších podnikov, ktoré dovážajú na Slovensko produkty dvojakej kvality. Práve nemecké koncerny sa totiž vyjadrovali, že spotrebitelia na Slovensku a v stredovýchodnej Európe preferujú menej mäsa, viac konzervačných látok v potravinách, či že majú iný typ škvŕn na oblečení a preto nemusia mať toľko účinných látok v pracích prostriedkoch.
Slovenských europoslancov sa bude pýtať, ako zastupujú záujmy Slovákov. V delegácii totiž bude aj europoslanec Ivan Štefanec z KDH, ktorý je bývalým dlhoročným šéfom spoločnosti Coca Cola na Slovensku. Táto spoločnosť pritom na Slovensko stále dováža výrobky dvojakej kvality. Europoslanec je tak je v jasnom konflikte záujmov, že nezastupuje záujmy Slovákov.
Redakciu informoval Vladimír Machalík, riaditeľ odboru komunikácie a marketingu Ministerstva pôdohospodárstva a rozvoja vidieka.
Redaktor časopisu dTest Jan Maryška a vedúci právneho oddelenia Lukáš Zelený sa vo videu venovali rozdielnej kvalite potravín v starých a nových členských štátoch EÚ.
Scenár a minutáž:
0:57 Sú chute českých a zahraničných zákazníkov odlišné?
1:37 Kde sme zaznamenali najväčšie rozdiely?
2:34 Ako sa líšia raňajkové cereálie a limonády?
3:16 Čím môžu spotrebiteľa zmiasť obaly?
4:02 Kde zvíťazil český výrobok?
4:25 Existujú rozdiely medzi výrobkami predávanými pod vlastnou značkou obchodných reťazcov?
5:04 Sú české výrobky drahšie?
5:44 Aké kroky podnikáme v oblasti rozdielnej kvality potravín v EÚ?
6:13 Aké navrhujeme riešenie?

Pedofilný kruh sa uzavrel

Poskok slobodomurárov poslal po scientológovi dar pre miláčika médií

Švédsko: Podivné volby

kratene
Předvolební průzkumy ukázaly, že u švédských voličů antiimigrační nota rezonuje. Průzkum YouGov zveřejněný 5 dní před volbami – ukázal, že Švédské demokraty podporuje 24,8 %, Sociální demokraty 23,8 % a Umírněné 16,5 % voličů. Jinými slovy, průzkum naznačil, že Švédští demokraté se stali nejsilnější stranou ve Švédsku. Proč tedy nevyhráli?
Pozorovatelé přišli s několika teoriemi jak vysvětlit nesoulad mezi předvolebními průzkumy a konečnými volebními výsledky. Někteří poukazovali na snahu tradičních stran zobrazovat Švédské demokraty jako “pravičáky, rasisty a neonacisty” kvůli jejich předpokládanému “nacionalistickému” a “populistickému” postoji k imigraci. Stigmatizace Švédských demokratů možná opravdu některé voliče odradila.
Například během televizní debaty v říjnu 2016, předseda vlády Löfven nazval Švédské demokraty “nacistickou a rasistickou stranou”. Také tvrdil, že “na jejich schůzích jsou dosud používány svastiky (hákové kříže)”. Švédští demokraté obvinili Löfvena z urážky na cti a pohrozili mu žalobou u ústavního výboru parlamentu. Představitel strany Jonas Millard při jednání tohoto výboru řekl:
“Když švédský předseda vlády tvrdí, že Švédští demokraté jsou nacisté, tak to není jenom lež, ale také naprostá neznalost historie a nedostatek respektu k milionům lidí, kteří se setkali se skutečným nacismem.”
Později se Löfven vymlouval, že jeho slova byla vytržena z kontextu. Avšak od té doby Löfven ještě několikrát obvinil Švédské demokraty ze spojení s nacismem, ačkoli věděl, že Akesson, který se stal předsedou strany v roce 2005, razí politiku nulové tolerance vůči rasismu a vyloučil ze strany členy podezřelé z extremismu.
Den před volbami Löfven opět opět spustil známý kolovrátek:
“Nehodláme ustoupit ani o milimetr tváří v tvář nenávisti a extremismu, kdekoliv se ukáže. (…) Zase, zase a zase, ukazují své nacistické a rasistické kořeny a pokoušejí se zničit Evropskou unii v časech, kdy nejvíce potřebuje spolupráci.”
Sociální demokraté investovali 8 miliónů švédských korun (20 miliónů korun českých) z kapes daňových poplatníků ke zvýšení účasti voličů z řad migrantů ve volbách. Zdá se, že se tato strategie vyplatila: V stockholmské čtvrti Rinkeby, kde devět z deseti obyvatel jsou imigranti, obdrželi Sociální demokraté 77 % hlasů a Švédští demokraté jen 3 %.
Podobně volby dopadly i ve zbývajících šedesáti dalších no-go zónách (policie je eufemisticky označuje jako “citlivé oblasti”), ačkoliv detailní analýza volebních výsledků švédsko-české spisovatelky Kateřiny Janouchové a jejího kolegy Petera Lindmarka ukazuje, že Švédští demokraté získali hlasy i mezi migranty, zejména mezi ženami, které jsou znepokojeny rozbujelou zločinností a vnucováním islámského práva šaría.

Tisíce porušení?

Jiní předpokládají, že tradiční politické strany těžily na úkor Švédských demokratů především z z volebních podvodů. Zůstává nejasné, kam až neregulérnosti voleb dosahovaly a jaký dopad měly na konečné volební výsledky. Švédská policie obdržela více než 2 300 hlášení o potenciálních porušeních zákona souvisejících s volbami. Stížnosti zahrnují zastrašování voličů včetně vyhrůžek násilím proti majetku a osobám.
Podle deníku Aftonbladet, nezávisle na tom volební komise (Valmyndigheten), která je odpovědná za průběh voleb, obdržela více než 400 stížností na údajné volební podvody, a prokurátoři nyní vyšetřují možná porušení volebního zákona.
Mezinárodní tým 25 pozorovatelů tvořících skupinu “Dobrovolníci demokracie” monitorující celkem 250 volebních místností ve Stockholmu, Malmö, Göteborgu, Uppsale a Västeras nalezl nesrovnalosti v 46 % navštívených volebních místností.
Tým vyjádřil zejména znepokojení ohledně nedostatku soukromí při hlasování. Ve Švédsku, má každá politická strana své vlastní volební lístky s jasně viditelným jménem strany a volič si vybere ze stojanu (!) uvnitř volební místnosti volební lístek podle svého výběru.
Výběr volebního lístku neprobíhá za plentou, ale zcela veřejně, takže každý přítomný může sledovat, který volební lístek si kdo vybral. Mnozí voliči se pak zdráhají dát veřejně najevo, že chtějí volit Švédské demokraty.
Volební pozorovatelé také kritizovali praxi takzvaného rodinného hlasování. Švédské volební komise dovolují, aby za plentu ve volební místnosti vstoupila více než jedna osoba (běžně rodinný příslušník), zdánlivě proto, že gramotnější člen rodiny může pomáhat méně gramotnému správně vyplnit volební lístky.
Závěr pozorovatelů:
“Jsme znepokojeni častým výskytem případů, kdy ženy, staří či nemocní voliči smějí být doprovázeni a dokonce instruováni jak volit jiným členem rodiny….”
“Klíčovým aspektem voleb je, že každý volič by měl mít právo volit podle své svobodné vůle nezávisle a bez zasahování a také bez toho, aby jiná osoba znala jeho volbu.”
“Domníváme se, že toto by mohl být způsob, jak by mohlo být změněno vlastní svobodné volební rozhodnutí některých voličů bez toho, že by o tom někdo věděl. Doporučili jsme Švédské volební komisi, aby se tím zabývala v rámci svého vlastního přezkumu.”
Ve studii nazvané “Jsou volby ve Švédsku tajné?”, Jorgen Elklit z katedry politologie Univerzity v Aarhusu napsal, že rodinné hlasování je ve Švédsku dlouhodobý problém a je rozšířeno především v imigrantských komunitách.
“Tento způsob pomoci zřetelně znevýhodňuje voliče, voliče – členy rodiny – kteří chtějí volit odlišně od svých utlačovatelů. Rodinné hlasování bývalo celkem běžné v bývalém Sovětském svazu a ve východní Evropě…”
“Bylo velice překvapivé (skoro neuvěřitelné) číst hlášení pozorovatelů z roku 2014 o švédských volbách. Pozorovatelé zaznamenali významné množství rodinných hlasování ve Stockholmu. Existují indicie, že tento fenomén je nejvíce rozšířen ve volebních okrscích s relativně vyšším počtem voličů nešvédského původu.”
Další nesrovnalosti:
  • Ve městě Botkyrka vůdci místních muslimů nabídli Umírněné straně 3 000 hlasů výměnou za to, že povolí postavit mešitu. Strana vyčkávala a dva dny před volbami tuto nabídku odmítla. Prokurátoři nyní prověřují, jestli tato nabídka byla trestným činem.
  • V Degerforsu Sociální demokraté údajně nabízeli voličům 500 Švédských korun (50 eur) výměnou za jejich hlas. Ve stejném městě jeden Sociální demokrat údajně následoval voliče do volebních místností a potom je doprovázel až k urně. Nyní jsou vyšetřováni za nepřípustné ovlivňování voličů.
  • Ve městě Eda jeden sociálně demokratický politik údajně pomáhal voličům vyplňovat volební lístky.
  • Ve Falu doručila pošta stovky volebních lístků pozdě, a tím je zneplatnila.
  • Ve Filipstadu, si Umírněná strana stěžovala volební komisi, že někteří muži vstoupili do volební místnosti spolu se ženami, vyzvedli si hlasovací lístky, a pak s nimi šli až k urně, aby se ujistili, že ženy volily Sociální demokraty. Předsedkyně volební komise ve Filipstadu, Helene Larsson Saikoff, sociální demokratka, řekla, že v rodinném hlasování nevidí žádný problém: “Je to na voličce, jestli chce být doprovázena svým manželem.”
  • V Göteborgu, v druhém největším městě ve Švédsku, v některých volebních místnostech rovnou vyřadily volební lístky Švédských demokratů.
  • Ve městě Heby, se při opakovaném sčítání hlasů zjistily výrazné rozdíly proti výsledkům sčítání z volební noci. Když byl předseda volební komise v Heby Rickert Olsson tázán, jak se to mohlo stát, tak to zdůvodnil “lidským faktorem” a “únavou”.
  • Ve městě Märsta členové volební komise radili voličům, aby nezalepovali své volební obálky. Švédští demokraté tvrdí, že s hlasovacími lístky v takových obálkách mohlo být manipulováno.
Deník Metro napsal, že na švédských ambasádách v Berlíně, Londýně a Madridu byly ukradeny volební lístky Švédských demokratů, a tak bylo znemožněno, aby občané v zahraničí v těchto místech volili Švédské demokraty.
“Ze všech volebních pozorovatelských misí, na kterých jsem byl, jsem nikde neviděl tak nedemokratické volby jako ve Švédsku,” řekl dánský poslanec Michael Aastrup Jensen, veterán volebních pozorovatelů, který monitoroval švédské volby. “Je to daleko od evropských standardů.”

Již dříve

Podobná svědectví o volebních podvodech vyšla najevo již v roce 2014. The Sweden Report v roce 2014 napsal:
“Několik poštovních doručovatelů oficiálně protestovalo proti tomu, že mají doručovat volební lístky Švédských demokratů, třetí nejsilnější strany v zemi, protože nesouhlasí s její politikou……”
“Existuje několik zpráv ze Stockholmu, Göteborgu, Laholmu a Halmstadu, kde byly volební obálky s lístky Švédských demokratů zřetelně otevřeny a znovu zalepeny. Obsah byl odstraněn nebo v některých případech nahrazen volebními lístky jiných stran….”
“Ostatní porušení pravidel v neprospěch Švédských demokratů zahrnovaly krádeže volebních lístků z míst, kde byly před volbami uloženy. V jednom případě se jednalo o sofistikovanější způsob: Někdo zaměnil volební lístky Švédských demokratů za lístky z vedlejšího volebního okrsku, a tak jednoduše způsobil, že takové hlasy byly neplatné.”
“Jako by toho nebylo dost, je zde ještě nebezpečí falšování voleb samotnými volebními komisemi. Zářným příkladem je otevřená debata na Facebooku, jestli by se neměly volební lístky Švédských demokratů do květnových voleb do evropského parlamentu prostě vyhodit.”
Podle deníku Expressen byla oficiální zpráva EU, která došla k závěru, že Švédsko má nejhorší pohraniční kontroly v EU, účelově utajena dokud nebylo po volbách.
Zpráva varovala, že švédská pohraniční policie je špatně trénována a má nedostatek základních znalostí, jak detekovat padělané pasy a další cestovní dokumenty užívané falešnými žadateli o azyl a vracejícími se džihádisty. Zpráva říká, že kritická situace je zejména na mezinárodním letišti Stockholm-Arlanda, hlavním švédském letišti a doporučuje, aby tam byl rozmístěn Frontex, úřad Evropské unie pro kontrolu hranic, aby pomohl zajistit vnější hranici Švédska.
Několik pohraničních policistů deníku Expressen poskytlo rozhovor. Policisté deníku sdělili, že úředníci ministerstva spravedlnosti považovali zprávu za “politicky výbušnou” a že “by měla být uchována v tajnosti, dokud nebude po volbách”. Ministryně spravedlnosti Morgan Johansson tato obvinění odmítla.
Někteří pozorovatelé tvrdili, že Sociální demokraté dosáhli úspěchu ve volbách v roce 2018 pouze za pomoci převzetí některých návrhů Švédských demokratů týkajících se migrace. Předseda vlády Löfven, při pokusu zastavit úbytek hlasů, oznámil v květnu 2018 plán na zpřísnění azylových zákonů, zlepšení pohraničních kontrol a odebrání sociálních dávek pro migranty, kterým byla žádost o azyl zamítnuta.
Pozorovatelé postřehli, že hlavním tématem voleb se stala imigrace, a etablované strany tak byly přinuceny k přitvrzení azylové politiky. Švédští demokraté se tak stali skutečnými vítězi voleb.

Hrozivá budoucnost

Předseda Švédských demokratů Jimmie Akesson promluvil 15. září 2018 na každoročním zasedání s Dánskou lidovou stranou v Herningu. Řekl, že ostatní strany ve Švédsku nemohou zabránit tomu, aby jeho strana ovlivnila jednání o formování příští švédské vlády:
“Dělají všechno proto, aby nám neumožnili jakkoliv ovlivnit formování nové vlády. Ale bude nemožné nás z toho vynechat. Čím dříve si to uvědomí, tím rychleji se vyhnou chaosu.”
Rozsah problémů, kterým čelí Švédsko, je hrozivý. Nedávná studie Pew Research Center odhadla, že zastoupení muslimů ve Švédsku stoupne v celé populaci do roku 2050 na 11 %, i kdyby se imigrace do Švédska ihned zastavila. Při střední úrovni migrace se odhaduje, že podíl muslimů během 30 let stoupne na 20.5 %. Při vyšší úrovni migrace podíl muslimů stoupne na 30,6 %.

Pravda o zbraniach, žrebčíne a zásahu NAKA

Pôvodne nebolo v mojom úmysle reagovať na nezmyselné lži a zavádzanie verejnosti ohľadne ospravedlňovania vpádu protiteroristického komanda mieriaceho na mňa a moju rodinu so samopalmi. Novokomsomoľskí politruci a eurohujerskí agitátori vždy všetko prekrútia naruby a preto zamotávať sa do ich zlomyseľností nemá význam. Bezcharakterní ľudia grupujúci sa okolo sorosovských žoldnierskych nadácií, bútorovského Denníka N podporovaného Esetom a US ambasádou, ako aj financiami zo zahraničia sa však s nutkavou vytrvalosťou snažia pošpiniť moje meno, Zem&Vek, ako aj naše úsilie i prácu a zároveň ospravedlniť neospravedlniteľný postup NAKA. Táto skupinka z prostredia zahraničím financovaných neziskoviek s požehnaním Sorosa má enormný vplyv na médiá, ale aj na spoločenské dianie smerujúce k zmene politického usporiadania na Slovensku – napokon takto je sformulované aj aktuálne trestné oznámenie na Denník N. Poďme však po poriadku.
Dňa 26. 2. 2018 k nám vtrhla protiteroristická jednotka 16 príslušníkov NAKA na základe trestného oznámenia, ktoré ešte v máji 2017 podal Pavel Sybila, pracovník Kiskovej kancelárie. Dôvodom bol článok, v ktorom som citoval štúrovcov. Bezmála rok na to nás ráno o 6:25 vytiahne z postele po zuby ozbrojené komando, aby mi mohlo doručiť Uznesenie o začatí trestného stíhania. Nemusím snáď ani zdôrazňovať, že takéto uznesenie sa za normálnych okolností zasiela poštou do vlastných rúk a dotknutá osoba má následne možnosť na riadnom výsluchu podať vysvetlenie. To je všeobecne platný postup a ten istý vyšetrovateľ Sivko ho uplatnil už o pár týždňov od doručenia trestného oznámenia Matice slovenskej na autora obálky týždenníka .týždeň s vyobrazením Štúra v gardistickej uniforme. Ja som však vypočutý ani po takmer 2 rokoch od podania trestného oznámenia doposiaľ nebol (!), čo je jedným z mnohých dôkazov zaujatosti a šikany. Tak či onak, títo ľudia veľmi dobre vedeli, že o 6:25 sú ešte doma školopovinné deti a preto si toto extempóre mohli načasovať aspoň tak, aby ich z traumatizujúcej udalosti vynechali, stačilo prísť s odistenými samopalmi o ôsmej ráno a mieriť iba na mňa. Okrem uznesenia prišli s povolením vykonať domovú prehliadku, čo sa takisto bežne vykonáva tak, že namiesto komanda k vám prídu kriminalisti v civile. Čo našli? Jednu voľnedostupnú knihu Holocaust pod lupou. Keď sa nedávno vyšetrovateľ NAKA Martin Sivko snažil túto knihu použiť ako akýsi usvedčujúci materiál, prokurátor jeho ďalší diletantský krok zrušil a explicitne uviedol, že tento postup má právne vady a dal za pravdu Rostasovi a jeho právnemu zástupcovi.
Ešte v ten deň, 26. 2. 2018 som celú túto udalosť zverejnil a následne publikoval aj samotné uznesenie o začatí trestného stíhania spolu s menami zodpovedných aktérov. Onedlho sa z prostredia denníka N začali verejnosti podsúvať informácie, ktoré by mali tento postup obhájiť. Vraj u nás “našli arzenál zbraní”.
Komando so samopalmi k nám teda vtrhlo z dôvodu, že máme zbrane a okrem nich troch psov veľkého vzrastu (vyšetrovateľ nás oboznámil, že našich írskych vlkodavov boli pripravení na mieste zastreliť). Že sú tieto mierumilovné psy vo svojom špeciálne oplotenom priestore, sa však už nikde nespomína. Takisto sa nespomína, že vo vyšetrovacom spise sú dopodrobna zaznamenené predchádzajúce obhliadky kriminalistov domu spolu so zaznačením oploteného teritória pre psy. Tak či tak je táto skutočnosť ako dôvod k nasadeniu samopalového komanda absurdná. Rovnako tak je absurdné tvrdenie, že dôvodom boli zbrane. Prečo? Po prvé; zbrane nevlastním. Po druhé; zbrane v našom dome sú evidované a v legálnej držbe. Písať o tom v duchu “že sa našli” je hrubé a bezočivé zavádzanie verejnosti. Ja aj manželka sme členmi Slovenského streleckého klubu (ZP mi bol vydaný v roku 2005) a zbrane sú zbierkou legálne držaných, poväčšinou starých pušiek z obdobia 2. svetovej vojny, teda nie akýmsi ilegálnym arzenálom mexického drogového baróna, ako sa verejnosti snažia zo všetkých síl nahovoriť ľudia plní nenávisti a prízemných predsudkov.
NAKA sa usiluje svoj postup obhájiť tým, že vzhľadom na to, že by zbrane uzamknuté v trezoroch mohli byť použité proti vyšetrovateľom (non sens), privolala komando so samopalmi, aby ich chránilo. Túto do neba volajúcu hlúposť potvrdzuje ďalšia skutočnosť. Po skontrolovaní uvedenej kolekcie zbraní a po kompletnej domovej prehliadke, z ktorej si odniesli teroristický materiál – spomínanú knihu Holocaust pod lupou, sa vyšetrovatelia odobrali preč s tým, že sa stretneme v bratislavskej redakcii, kde budú v prehliadke pokračovať (samozrejme, ani tam nenašli nič). Pýtam sa; nie je to ďalšie diletantstvo? Veď ak by sme ich chceli napadnúť, mohli sme hypoteticky spomínané zbrane vziať do Bratislavy so sebou. Odrazu už nepotrebovali ochranu komanda kukláčov ako ráno o 6:25? Ráno sme hrozba a na obed už nie? Držanie legálne nadobudnutých zbraní je legitímne a nie je žiaden dôvod doručovať uznesenie za asistencie komanda so samopalmi s laserom miericim na telá nevinných ľudí. To potom každému zo 150 000 ľudí, ktorí na Slovensku vlastnia zbrane a verejne vyjadria svoj názor, vtrhne nad ránom vyzbrojené komando ako ku dílerovi drog alebo vrahovi?
Druhú skutočnosť, ktorú začali účelovo zneužívať so zámerom poškodiť moje dobré meno a bezúhonnosť. je údajné “vyčíňanie” v žrebčíne Topoľčianky. Veci sa však majú úplne inak ako sa to už tradične snažia notorickí luhári a špicľovia typu Benčík alebo Kernová podsunúť. (Keď táto pani píše o mne alebo o Zem&Vek, zámerne a obsedantne zneužíva fotografie z môjho súkromného profilu a albumu, ktoré absolútne nesúvisia s témou. Aj toto vypovedá o “profesionalite” a etických hodnotách tejto Rostasom priehľadne posadnutej “žurnalistky”.)
Faktom je, že som pred tromi rokmi bol v žrebčíne a mal som pri sebe legálne držanú zbraň, ktorú som z času na čas nosil pri sebe. Chystali sme sa na dlhšiu cestu a keďže mojou obrovskou záľubou sú kone, pristavili sme sa v ten deň aj v Topoľčiankach. Potiaľto sa informácie zhodujú, no odtiaľto sa diametrálne odlišujú. Spomínaný incident sa odohral úplne mimo verejnosť – v stajniach žrebčína, kde som bol napadnutý zamestnancom, o čom existujú dôkazy, svedecké výpovede aj fotografie. Mať v ruke na verejnosti zbraň, ohrozovať ňou iných alebo na ňu bez príčiny čo i len neskrývane siahať je trestný čin, za ktorý by som úplne oprávnene niesol bezpodmienečné následky v súvislosti s porušením zákona na úseku zbraní a streliva. Nič také sa pochopiteľne nestalo, skutočnosť je úplne iná. Preto zavádzanie verejnosti v zmysle “Rostas vyčíňal so zbraňou v ruke” (!) je absolútny falzifikát a jeho šíritelia budú v celom tomto procese niesť následky vyplývajúce zo zákona. Pravda je len jedna. Som bezúhonný a môj register aj svedomie sú čisté.
Zhrňme si to.
Z prostredia, ktoré všetkými silami bojuje proti existencii Zem&Vek a proti slobode slova sa na verejnosť vypúšťajú ťažké dezinformácie, ktorých účelom je ospravedlniť neospravedlniteľné. Ak máme veriť v spravodlivý súd (a jeho konečným verdiktom je v krajnom prípade verdikt Európskeho súdu pre ľudské práva v Štrasburgu), potom nie je žiadna šanca, aby ako dôvod môjho trestného stíhania, prenasledovania, nactiutŕhania, šikany a terorizovania mojej rodiny bol článok, za ktorým si do bodky stojím s presvedčením o jeho opodstatnenosti. V tomto článku ako aj v celej svojej práci nabádam k mierovým riešeniam a vzájomnému porozumeniu, ale aj k upevňovaniu národnej hrdosti a identity. Ani po takmer dvoch rokoch som však na rozdiel od takých istých prípadov obvinenia, ktoré ten istý vyšetrovateľ riešil okamžite, nebol doposiaľ vypočutý. Som nevinný a pokiaľ to bude možné, budem sa obhajovať, brániť seba, moju rodinu a našu prácu i všeobecnú môžnosť slobodne myslieť a slobodne prejavovať naše názory navzdory všetkým zákerným podliakom.
Je toto všetko obrazom demokracie a názorovej plurality alebo skôr obrazom o smerovaní k normalizačnej totalite hlásajúcej opäť iba jednu povolenú pravdu?
Tibor Eliot Rostas

Jak končí světový řád

Richard Haass, hlava amerického “mozkového centra” – Council on Foreign Relations (Rada mezinárodních vztahů), které bylo založeno v roce 1921 americko-britskou elitou pod patronátem Woodrow Wilsona, prohlásil, že současný “světový řád” je u konce a už není možné ho zachránit.
Podle Richarda Haasse “momentem dramatického neúspěchu” nového světového řadu se stal úspěch V.Putina v Krymu.
Richard Haass věnoval americké elitě článek s příznačným názvem: “Jak končí světový řád” (How a World Order Ends And What Comes in Its Wake), ve kterém, jako doktor pacientovi vysvětlil, že už se s tím nic nedá dělat, jen se smířit. A též napsal užitečné rady, co by měla americká elita dělat, aby zlepšila své renomé ve světě a neztratila svůj vliv i v Americe.
https://www.foreignaffairs.com/articles/2018-12-11/how-world-order-ends

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/news/hlava-americkeho-council-on-foreign-relations-vysvetlil-ze-soucasny-svetovy-rad-je-u-konce-a-neni-mozne-ho-zachranit/

Create your website with WordPress.com
Začíname